Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Humoristický román čte Josef Somr

Už v roce 1911 si Jaroslav Hašek napsal na malý papírek, který jeho manželka málem vyhodila, slova „Pitomec u kumpanie“ a tento motiv postupně rozvíjel. V několika jeho humoreskách můžeme nalézt postavu Švejka, která je ovšem ještě značně odlišná od románového hrdiny tak, jak ho dnes známe.

Toho ztvárnil až po návratu z Ruska, když se k tomuto tématu vrátil. Takto o psaní vyprávěl své první ženě Jarmile, tehdy už jen kamarádce: „Píšu Švejka. Celá ta léta mne to drželo. Víš, na frontě, v Rusku, všude. Začalo to ve mně hned, jak vypukla válka. Cítil jsem, že se něco rodí. To, co mne napadlo tenkrát, víš. Chceš? Přečti si první kapitolu.“

Po úspěchu předchozích humoresek očekával Hašek od dobrodružství dobrého vojáka zisk. A protože měl v té době existenční potíže, hodlal si ho nechat pro sebe. Rozhodl se, že si Švejka vydá sám, v laciných sešitech, a pomůže mu s tím jeho hospodský kamarád, známý bouřlivák František Sauer, u něhož Hašek v tu dobu bydlel. Finance se těžko sháněly, a tak oba kamarádi přemluvili ke spolupráci ještě podnikatele Václava Čermáka.

První sešit Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války vyšel v nakladatelství Sauer a Čermák 14. března 1921, náklad nepřesáhl pár stovek. Nakladatelé v čele s Haškem distribuovali sešity zejména po hospodách s pomocí svých kamarádů z mokré čtvrti.

Čtěte také

Nejen Švejk, ale i nadporučík Lukáš skutečně existoval. Že se stal literární postavou, se mu nelíbilo

Základnou se jim stal podnik U Kamenáče dobrodruha a světoběžníka Karla Šnora hned naproti domu, kde Sauer bydlel. Šnor naléval svým přátelům na dluh a zaplaceno dostal jen v sešitech, které měl prodávat a část zisku si ponechat. V konkurenci tehdejších dobrodružných časopisů však první části Švejka nevzbudily větší zájem. Stránky ze sešitu tak místo u čtenářů končily jako obal pro buřty ve Šnorově podniku. O „lidovou“ četbu na pokračování se nezajímala ani kritika.

Sauer proto vymyslel křiklavé propagační mystifikační plakáty s nápisy, které informovaly o velké oblibě románu v zahraničí, jeho statisícových nákladech v Německu i v Anglii, už teď byl Švejk nejpopulárnějším humoristickým románem na světě. Plakáty svojí  žlutou barvou a přehnanými nápisy zdobily v tu dobu nejednu výlohu pražských hospod.

Hašek se Sauerem se také vypravovali za Prahu, aby sešity udali – jejich cesty končily mnohdy v dalších hospodách, kde vyprávěli o tom, jak je Haškův román obrovsky populární. Do party si přibrali i účetního, básníka Ivana Suka, kterému později Hašek věnoval první knižní vydání svého slavného románu.

Možná i díky výpravám autora a jeho kamarádů si cestu ke čtenářům Švejk nakonec našel. Hašek a Sauer splatili část dluhu v hospodě U Kamenáče, kde toho při rumu o svém vydavatelském majstrštyku hodně navyprávěli. V červenci pak román vyšel poprvé knižně, ovšem už v řádném nakladatelství Adolfa Synka. Švejkova cesta za popularitou, která v mnohých ohledech naplnila vymyšlené citace na plakátech, začala…

Kvíz: Hašek, Švejk a jižní Čechy

V humoristickém románu je popsána i Švejkova budějovická anabáze, ale hlavní hrdina a jeho autor toho mají s jižními Čechami společného mnohem víc. Otestujte své znalosti v našem kvízu...

Jaroslav Hašek

Prozaik, publicista, satirik a humorista Jaroslav Hašek se narodil roku 1883 v Praze. Haškova rodina ovšem pocházela z jižních Čech, rod jeho otce z Mydlovar, maminka Kateřina se narodila v Krči u Protivína.

Jaroslav Hašek|foto:Fotobanka Profimedia

Hašek za svého mládí pobýval v Praze, po neúspěšných studiích na gymnáziu se učil drogistou a posléze odmaturoval na obchodní akademii. Po maturitě pracoval v bance Slavie, avšak postupně v jeho životě převládlo bohémství, tuláctví i anarchistické smýšlení a výtržnictví.

Mystifikace a humor provázely jeho život stejně jako postavu Švejka. Když Hašek například působil jako redaktor měsíčníku Svět zvířat, vymýšlel si pro časopis reportáže o neexistujících zvířatech. Po hospodách pak psal povídky za peníze. Na vandry se vydával do Uher či Haliče a na Slovensko. Založil i vlastní politickou stranu – Stranu mírného pokroku v mezích zákona, jejímž cílem byla až téměř dadaistická parodie tehdejší politiky.

Jeho bohémskou povahu nezměnil ani sňatek s Jarmilou Mayerovou, která v pozdějších letech psala také vlastní prózu. Hašek se v prvních letech manželství pokusil o sebevraždu, nějaký čas se pak léčil v ústavu pro choromyslné.

Jaroslav Hašek narukoval do první světové války, svoji vojenskou kariéru začal v roce 1915 u 91. pěšího pluku v Českých Budějovicích, později se dostal na haličskou frontu, kde se nechal zajmout a přešel k legiím. Později se přidal k Rudé armádě.

Po válce tak působil v Rusku a pracoval pro armádu. Tam si také vzal, ač první manželství nebylo rozvedeno, svou druhou manželku Šuru. Po návratu do Prahy se znovu vrátil k pití a hospodskému životu.

Už nemocný se v létě roku 1921 přestěhoval do Lipnice nad Sázavou, kde dopisoval Osudy dobrého vojáka Švejka, které však nestihl úplně dokončit. Zemřel v lednu 1923.