Jan Štifter: Jeden den jedné rodiny

8. květen 2025

Rozhlasový sloupek

Jeden den v kontextu naší rodiny… Představuji si, jak si můj děda Rudolf přepírá špinavou košili, vrací se domů jako hrdina Pražského povstání, jeden z těch, kteří Prahu převedli z války do klidných časů.

Jak Kateřina, babička z druhé strany, sleduje z okna, jestli už jsou nadohled Rusové – jako manželka Němce v několika dalších dnech přijde o všechno, co tvořilo její domov, ostříhají jí vlasy a pošlou do sběrného tábora.

Prababička Josefa běží za sousedkou, že teď se snad konečně vrátí jejich kluci, kteří utekli na Slovensko, aby to nandali náckům: dámy netuší, že od minulého roku těla mládenců tlí v zemi nedaleko Trenčína.

Strýc Edmund se vrací vlakem z totálního nasazení, cesta je dlouhá a on spolucestujícím vypráví, jak sabotoval výrobu bomby: do jedné z nich vložil česko-ruský slovník: když zasáhla cíl, rozlétly se po okolí listy s azbukou.

Růžena, příbuzná z Rožnova, která se před válkou provdala za budějovického Němce, chytá za ruku svého dvouletého syna, jdou k Vltavě, tam se s ním utopí, vytáhnou je z vody až poblíž Hluboké.

8. květen 1945: jeden jediný den uvnitř jedné rodiny. Nikoliv optikou dějin, už vůbec ne optikou vítězů, ale z perspektivy úplně obyčejných lidí.

autor: Jan Štifter | zdroj: Český rozhlas