Jan Štifter: Moje láska Žaneta
Jmenovala se Žaneta a určitě nemá tušení, že byla mou první láskou. Bydleli jsme ve Zlivi, v domku naproti šamotce, do školy jsme šli spolu v září roku 1990: ten první ročník, kde už před tabulí nestála soudružka, ale paní učitelka.
Kreslili jsme na víka od popelnic smajlíky z loga Občanského fóra, ten rok jsme poprvé nešli do prvomájového průvodu a odpoledne trávili na soklu památníku, který sliboval československo-sovětskému přátelství věčné časy.
Žaneta byla nejen moje první láska, ale zároveň i první holka, která mi zlomila srdce. Tak dlouho jsem na ni koukal, seděli jsme v lavici vedle sebe, až jsem se rozhodl, že jí přinesu květinu, stejně jako občas nosil kytku táta mámě – nesl jsem pak do školy ty karafiáty, na které jsem vyskládal drobné z vypáčené pokladničky, a chvíli před vyučováním předstoupil před Žanetu – květina v ruce byla největší vyznání lásky, jakého jsem byl schopen.
Žaneta se usmála. Poděkovala. A na začátku vyučování došla k tabuli, aby puget předala paní učitelce, snad jako poděkování za to, s jakou láskou a péčí se o nás děti stará. Měli jsme ten den prvouku a základní učivo tam chybělo: jak neroztrhat srdce šestiletého kluka na kusy. Hezký první máj.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
