Jan Cempírek: Umělá inteligence
Všichni blázní kvůli umělé inteligenci. Jak sebere lidem práci a kdesi cosi. Řeknu vám historku, starou dobrých dvacet let. Tehdy jsem dělal v jistém soukromém rádiu.
Pracoval tam i technik Luboš. Pracovní náplň měl zodpovědnou, ale stereotypní – přišel, zasedl k počítači a sestavoval vysílací program. Laicky řečeno: vyzobával z kopice přichystaných zpráv, reklam a písniček ty správné a skládal je v určeném pořadí do chystaného vysílání, asi jako by páskoval nábojnicemi zásobník samopalu.
Bylo jasné, že tak jednoduchou věc, šoupání souborů z místa A na místo B, brzy převezme nějaký automatický počítačový program. Což se také stalo.
Když jsem technikovi dával výpověď, řekl smutně větu, kterou si pamatuji do dneška: „Víš, Honzo, mě ani tak neštve, že mám padáka, ale že mě nahradí mizernej čip za pár korun.“
Tolik vzpomínka, která se mi vybavuje v souvislosti se současnou situací při zavádění umělé inteligence do řady profesí. A s tím, jak mají logicky mnozí zaměstnanci obavu, že o svůj džob, kvůli podobným čipům za padesát korun, přijdou.
Nicméně historka se vzpomínaným technikem ukazuje, že ne každá jobovka je z dlouhodobého pohledu věcí špatnou. Naopak. Historka má dokonce dobrý konec.
Cesty propuštěného Luboše totiž vedly přes další dvě rádia až do rozhlasové stanice, kterou právě posloucháte, a bývalý technik se zde stal oblíbeným moderátorem. Kdyby přitom nebylo před lety onoho proklatého čipu za padesát korun, možná by plnil dodnes komerční vysílání a o moderování by si mohl nechat jenom zdát.
Tak to je. Neřeknu tedy nic objevného než známou věc, že novinky vždy udělají průvan, ale přinášejí zase jiné příležitosti. Člověk je nemá rád, to chápu. Filozoficky o nich může diskutovat celé dny. Ale vždy ho někam posunou.
Otázkou zůstává, zda dopředu, nebo dozadu. Mám pocit, že to často nezáleží ani tak na umu člověka, ale spíše na jeho otevřené, nebo konzervativní nátuře.
Související
-
Jan Cempírek: O cestách
Každý z nás má nějaké cesty, kterými se vydává rád, opakovaně a s potěchou. Z dětství si pamatuji prázdninové cestování vlakem za dědou a babičkou do Benešova.
-
Jan Cempírek: Malý princ
Nejčtenější beletristická kniha světa. Schválně – tipněte si, která to je? Harry Potter? Ne, ne. Robin Crusoe? Bejvávalo. Tedy fanfáry a vítězem se stává... Malý princ!
-
Jan Cempírek: Andělíčci
Chtěl bych využít vánoční čas, který má být rozjímací, k poděkování jistým bytostem. Nemluví se o nich nahlas, ani často. Jsou subtilní, nejspíše dokonce ani neexistují.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
