Jan Cempírek: Občanka s kontrolním číslem

Prohlédněte si pozorně svůj občanský průkaz. Mimo jiné na něm najdete i nenápadnou řádku jakýchsi číslic. Nikdy jsem těm cifrám nevěnoval pozornost, než mi osmiletý synovec s vážnou tváří sdělil:

„Ta čísla, strejdo, ta znamenají, kolik je ti podobných lidí. Aby policajti hned věděli, že ty, vlastně nemusíš bejt ty.“

Hm, to je těžký kalibr.

V mém případě by to znamenalo, že po světě běhá mých dalších 17.268 klonů. 17.268 Cempírků, no, potěš péro. Sotva jsem tu apokalyptickou zprávu jakžtakž zpracoval, přišla další neradostná zvěst.

Do debaty nad záhadnými čísly v občanském průkazu se totiž vložila i desetiletá neteř.

„Tak to není, brácha,“ opravila svého mladšího sourozence. „Na internetu to píšou jinak.“

A rychle listovala svým velmi chytrým telefonem.

„Tady to je! Píšou - na osobním dokumentu je důležité poslední, tzv. kontrolní číslo. Je klíčem k rozřazování osob do skupin v případě invaze mimozemské civilizace. Ukazuje míru potřebnosti osoby pro zachování lidského genomu. Číselná řada byla odsouhlasena na tajném zasedání OSN dne 15. 10. 1959. Kontrolní číslo určí váš osud.“

Rychle jsem znovu prohlédl své numero z občanky. Končí 8. Manželčino kontrolní číslo je 2. Teď nevím – je lepší má osmička, nebo dvojka mé ctěné poloviny? Jsem pro lidstvo plemenným hřebcem pro případ invaze ufonů? Nebo naopak odepsaným lůzrem?

A co chudák žena – stane se pramáti Evou, nebo je už pro šíření elitního genomu bez potenciálu? Řeknu vám, těžké otázky. Jestli se nakonec synovec s neteří nemají lépe!

Ti totiž ještě své občanky s kontrolními čísly - nedostali.