J. Březina starší: Chleba

7. květen 2019

Ze všech jídel, která mi z jídelníčku vypudila bezlepková dieta, mi samozřejmě nejvíc chyběl chleba. Ten normální byl najednou zakázaný a s bezlepkovým byly hned dva problémy – kde ho brát a jak ho uchovat.

První problém se zdál být řešitelný, v různých speciálkách se bezlepkový chleba koupit dal. Cenou se ale blížil kaviáru a bylo zřejmé, že pravidelné nákupy by ze mě rychle udělaly bezdomovce.

Zbývaly domácí pekárny. Když jsem je v obchodech vídal v dobách před dietou, říkal jsem si, kdo to proboha kupuje? Který pomatenec vyhodí peníze na jednoúčelový aparát, aby si doma patlal chleba, nejspíš horší a určitě dražší než jsou desítky chlebů profesionálně pečených?

Dieta ale můj pohled rázně změnila, protože chleba z domácí pekárny je sice pořád ukrutně drahý, ale přece jen třikrát levnější než chleby hotové. A ještě se na rozdíl od nich dá jíst.

Jen jsem si ale chleba začal péct, naskočil problém skladování. S normálním chlebem jsme si velkou hlavu nedělali, pohodově přežíval v igeliťáku.

Bezlepkový speciál je ale háklivá květinka. Vysychá a tvrdne před očima a když ho schováte do igelitu, zase rychle zplesniví. Začal hon za dokonalou chlebovkou. Žádná z prodávaných nevyhovovala.  

Nakonec vyhrála obyčejná krabice od bot. Ano, chleba vydrží nejdéle, když ho zabalíte do utěrky a dáte do krabice od bot. Musí v ní ovšem být díra velikosti pětikoruny. Jenom jedna, dvě už jsou moc.

Spustit audio

Související