J. Březina starší: Chleba
Ze všech jídel, která mi z jídelníčku vypudila bezlepková dieta, mi samozřejmě nejvíc chyběl chleba. Ten normální byl najednou zakázaný a s bezlepkovým byly hned dva problémy – kde ho brát a jak ho uchovat.
První problém se zdál být řešitelný, v různých speciálkách se bezlepkový chleba koupit dal. Cenou se ale blížil kaviáru a bylo zřejmé, že pravidelné nákupy by ze mě rychle udělaly bezdomovce.
Zbývaly domácí pekárny. Když jsem je v obchodech vídal v dobách před dietou, říkal jsem si, kdo to proboha kupuje? Který pomatenec vyhodí peníze na jednoúčelový aparát, aby si doma patlal chleba, nejspíš horší a určitě dražší než jsou desítky chlebů profesionálně pečených?
Dieta ale můj pohled rázně změnila, protože chleba z domácí pekárny je sice pořád ukrutně drahý, ale přece jen třikrát levnější než chleby hotové. A ještě se na rozdíl od nich dá jíst.
Jen jsem si ale chleba začal péct, naskočil problém skladování. S normálním chlebem jsme si velkou hlavu nedělali, pohodově přežíval v igeliťáku.
Bezlepkový speciál je ale háklivá květinka. Vysychá a tvrdne před očima a když ho schováte do igelitu, zase rychle zplesniví. Začal hon za dokonalou chlebovkou. Žádná z prodávaných nevyhovovala.
Nakonec vyhrála obyčejná krabice od bot. Ano, chleba vydrží nejdéle, když ho zabalíte do utěrky a dáte do krabice od bot. Musí v ní ovšem být díra velikosti pětikoruny. Jenom jedna, dvě už jsou moc.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
