Ivan Mls: Zima a mráz

Je při ní pošmourno, slunce není vidět, člověk by nejraději někam zalezl a po vzoru některých rozumnějších živočichů tohle nepříjemné období prospal.

Mráz sice taky nepatří k mým oblíbencům, ale pokud je spojený s bílou sněhovou peřinou a sluncem na modré obloze, beru ho na milost. Taková kombinace mi dokáže v tomhle ročním období dodat náladu a dobiju si při ní pomyslné baterky.

Navíc, na rozdíl od depresivní lezavé zimy je mráz svým způsobem i užitečný, díky němu se drží na kopcích sníh, což je dobré pro přírodu i pro lyžaře. Když o tom tak přemýšlím, my lidé asi máme raději mráz než zimu.

Alespoň co se mateřského jazyka týče. Panuje-li velký mráz, řekneme, že venku je pořádný samec, a zní to vlastně pochvalně. Ale spojení lezavá zima, to je vysloveně dehonestující.

Navíc mráz, na rozdíl od zimy, má i svého maličkého příbuzného. Jmenuje se přízemní mrazík, což zní vysloveně roztomile a mazlivě. Matka příroda nás přízemními mrazíky obšťastňuje už na podzim a škádlí na jaře, to aby byli zahrádkáři v pohotovosti.

Zima může mrazu závidět i mrazové kotliny, ty jsou třeba na Šumavě, sama ničím podobným nedisponuje. Na druhou stranu může celkem spolehlivě tvrdit, že je výrazně mladší než mráz, byť bych do rodinných příbuzenských vztahů obou chladných fenoménů nerad zabrušoval.

Nikdo sice o ní jako o slečně zimě nemluví, leč slovní spojení paní zima není až tak neobvyklé. Zato mráz už evidentně dosáhl kmetského věku, byť se z toho, naštěstí, nějakým zázrakem zberchal a možná dokonce mládne: O Dědovi Mrázovi totiž dnes hovoříme výhradně v čase minulém. 

Přeji vám hezké, chladné, popřípadě teplé, záleží, co ukazuje váš teploměr, lednové ráno.