Ivan Mls: Uhlíková stopa
Musím se vám k něčemu přiznat. Škodím naší planetě. Zanechávám totiž za sebou uhlíkovou stopu. To je v dnešní době něco velmi nepěkného, možná mnohem horší prohřešek než neslušná mluva, obtěžování sousedů hlukem nebo pohlavkování nezvedených dětí.
Až donedávna jsem netušil jakou. Naštěstí jsou k tomu na internetu kalkulačky. Když jsem si otevřel tu inzerovanou jako bezplatná, přišlo by mě nejlevnější spočítání uhlíkové stopy na 90 tisíc. A to bych musel vyprodukovat něco uhlíku, abych na to vydělal.
Pak jsem našel jinou aplikaci, opravdu grátis, a když jsem poctivě vyplnil všechny předepsané kolonky, měl jsem jasno. Za rok prý bydlením, cestováním, konzumací potravin a spotřebou vyprodukuji plus mínus přes čtyři tuny oxidu uhličitého.
Trochu mě zarazilo, že ta aplikace nebere v potaz taky moje dýchání. Oxid uhličitý přece vydechuji, a ne málo – zvlášť když třeba dobíhám autobus, štípu dřevo nebo šplhám do šumavských kopců.
Zkusil jsem tu kalkulačku vyplnit znovu, tentokrát úplně vylhanými údaji: jako že nikdy nikam ničím nejezdím, živím se jen rostlinnou stravou z vlastní zahrádky, cokoli, co kupuji, pořizuji v sekáči či z druhé ruky. Bohužel, ani tak jsem kýžené klimatické neutrality nedosáhl, pořád mi tam nějaké dvě tuny CO2 ročně zůstaly, hlavně za bydlení a topení.
Nedá se nic dělat. Pod most se stěhovat nehodlám, bobřík hladu by mě asi taky nebavil, takže se musím smířit s tím, že planetu nezachráním.
Ale v boji s klimatickou změnou rozhodně nejsem pasivní: Z jiného důvěryhodného internetového zdroje jsem nastudoval, že průměrný člověk za rok vydechne 240 kilo oxidu uhličitého. Takže občas, když si na to vzpomenu, zadržuji dech. Každá nevypuštěná molekula CO2 se přece počítá, ne?
Související
-
Ivan Mls: Povánoční ochutnávání
Vánoce jsou šťastně za námi. Konečně skončil ten dlouhý maraton příprav a chystání, těšení, pečení cukroví, shánění dárků, návštěv adventních trhů, pouličního popíjení…
-
Ivan Mls: Světový den televize
Život nám zpestřuje, popřípadě taky otravuje, už více než devět desítek let. Od prvních nesmělých pokusů v zoufalém rozlišení se vyvinula až k dnešním vymyšlenostem.
-
Ivan Mls: Řidiči a kolaři
Jsem cyklista a řidič. Jako většina lidí. A tak, jako většina řidičů, jsem si ťukal na čelo, když jsem se seznámil s novou zákonnou úpravou, jak mají auta objíždět kolaře.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
