Ivan Mls: Řidiči a kolaři

Opatření platí od letošního ledna a hlavní test proveditelnosti jsme si mohli vyzkoušet v právě uplynulé letní sezóně, kdy na kolo vyrazily tisíce turistů. 

Je pravda, že jako řidič jsem si žádné metr a půl dlouhé ocejchované měřidlo, kterým by spolujezdec z okénka kontroloval distanc od předjížděného cyklisty, nepořídil. Prostě jen cyklisty na silnici objíždím ještě větším obloukem, než dřív, abych měl jistotu, že tam ten metr a půl bude. Aby mě náhodou nějaký dobrák s palubní kamerou nenatočil a nepověsil někam na sociální síť jako piráta silnic.

Jako cyklista, jedoucí občas po silnici, se cítím o něco komfortněji – výrazně ubylo případů, kdy jsem měl pocit, že mě proud vzduchu od předjíždějícího auta sfoukne do škarpy.

Jinými slovy, byť jsme my, řidiči, brblali, přece jen se teď chováme k nám, cyklistům, trochu ohleduplněji. Teď ještě aby to bylo oboustranné.

Jsem sice velmi, velmi snášenlivý. Ale řeknu vám, když jedu třeba kolem Lipna, na silnici se přede mnou motá had cyklistů jedoucí rychlostí čtrnáct kilometrů v hodině a já vím, že paralelně se silnicí se vyskytuje luxusní cyklostezka, mám se co držet, abych nestál pravé okénko a od plic jim při předjíždění něco peprného neřekl.

Vždycky se ale ovládnu. Ne snad, že bych nenašel vhodná dehonestující slova – jenže, řekněte sami, má smysl hulákat z auta, když vám zákon nedovoluje se k cyklistovi přiblížit tak, aby vás dobře slyšel?