Ivan Mls: Zapomínání

V mozku marně lovíte jakýkoli útržek vzpomínky na to, že zavíráte dveře, zasouváte klíč do zámku, otáčíte s ním a slyšíte cvaknutí, jak západka zapadla. Takže uděláte čelem vzad, naklušete zpět k bytu a pochopitelně zjistíte, že je zamčeno – a na dva západy.

Podobné to může být s pochybnosti o vypnutém plynovém hořáku, nevypnuté žehličce,  tekoucí vodě v koupelně do zašpuntovaného umyvadla, o nezavřených oknech a dalších domácích činnostech, které děláte denně mnohdy tak automaticky, že se váš mozek už ani nenamáhá, aby si na ně uchoval aktuální vzpomínku.

A pochybnost z nějakého záhybu šedé kůry vyloví jen proto, aby vás vynervoval. Červíček pochybností se pak rázem změní v hrozivou obludu, která vás donutí doklusat rychle domů a vše překontrolovat.

Ona naše pamět je vůbec pěkná potvora, ta moje má kupříkladu pifku na varné konvice. Nemám problém s tím uvařit si vodu na čaj či na kafe na plynovém sporáku. Ale jak použiju elektrickou konvici, v devíti z deseti případů hřeju vodu minimálně dvakrát:  Bleskurychle totiž na zapnutou konvici zapomenu, jdu dělat něco jiného, a když si vzpomenu, je už konvice vypnutá a voda jen vlažná. Proto upřednostňuji vaření vody v pískací konvici na plynu: na tu se sice dá taky zapomenout, ale sama se dostatečně důrazně připomene.

Na druhou stranu jsem rád, že takhle paměť nezrazuje jenom mě. Dlouhá léta jsem si totiž myslel, že tři písmena K+M+B napsaná na futrech dveří domu, značí jen Kašpara, Melichara a Baltazara, kteří přišli za malým Ježíškem do Betléma.

Až později mi kdosi vysvětlil, proč nápis zachovává celoročně: je to totiž fantastická mnemotechnická pomůcka, určená nám, zapomínajícím, abychom při opuštění bytu nezapomněli K+M+B – tedy klíče, mobil a brejle… Já bych si tam jen ještě někdy připsal písmeno H: nikoli jako Herodes, ale jako hodinky.