Ivan Mls: Světový den spoření

Řečeno jazykem pohádek Boženy Němcové či Karla Jaromíra Erbena, měli bychom myslet na zadní kolečka.

Přísloví už bohužel nijak blíže nespecifikuje, v jakém časovém horizontu a kolik bychom měli šetřit, abychom dosáhli kýženého zisku tří. Tří čeho? Ideální by samozřejmě bylo dostat se šetřením na finanční úroveň třeba tří hvězd pop-music, popřípadě tří továrníků, oligarchů nebo ropných šejků. Což je, pochopitelně jen bláhová představa.

Moderní ekonomové a finanční poradci se v lidových průpovídkách takhle nebabrají, a zcela pregnantně vám řeknou, jak a kolik byste měli spořit, aby – v případě plánovaných záměrů nebo nějakých nenadálých problémů – u vás nedošlo k finanční havárii. Abyste měli onu rezervu na zadní kolečka, jíž se dnes moderně říká finanční polštář. A vy už pak můžete řešit jen zanedbatelný problém, kde na to vzít…

Jan Ámos Komenský už v sedmnáctém století pravil, že peníze snáze odcházejí, než přicházejí, jeho současník, nizozemský filozof Spinoza se zase nechal slyšet, že nejlepší kvalitou peněz je jejich kvantita. 

Zkrátka, je to statek, který už po tisíciletí patří k lidské společnosti a pořád se s ním učíme zacházet – a spoření je rozhodně tou příjemnější stránkou věci na rozdíl od placení účtů, faktur, splátek, dluhů a poplatků.

Dnes máme v kalendáři 31. října, který je Světovým dnem spoření: vyhlásili ho bankéři v roce 1924 v italském Miláně na prvním mezinárodním kongresu spořitelen. Chtěli tak dostat spoření do nejširšího povědomí veřejnosti a přimět lidi k zamyšlení, zda jsou jejich úspory dostatečné.

Nevím jak vy, ale já si myslím, že zamýšlet se nad touhle otázkou jen jednou za rok je – zvlášť dneska – docela málo…