Ivan Mls: Objížďky

Pokud řeknete, že ničím, pak se hluboce mýlíte. Objíždka totiž významně tříbí smysly, zlepšuje postřeh, cvičí nás v orientaci v krajině, nutí nás vypadnout ze zaběhaných stereotypů a mnohdy ještě, jako vítaný bonus, rozšíří naše geografické poznatky.

Znáte to, naplánujete si trasu, vyrazíte na cestu a pak vám do toho cestáři hodí vidle: najednou narazíte na objížďku. A začíná malé dobrodružství.

Váš spolujezdec se okamžitě mění na pomocného navigátora, který bude odpovědný za případné přehlédnutí značení objízdné trasy a následné kufrování; zároveň se začnete tak trochu kochat, protože objížďka je zpravidla vedena přes malebné obce a vesničky, na které je radost pohledět, o jejichž existenci nemáte nejmenší tušení, protože by vás v životě nenapadlo opustit hlavní trasu.

A místní zase určitě mají radost z vás, protože už dávno odvykli, aby přes jejich ves jezdily kolony vozidel.

Zatím asi nejrafinovanější objížďku jsem zažil před pár lety cestou na Moravu kdesi u Třebíče, kdy na objízdné trase byla také objížďka.

Zážitek k nezaplacení. Teď si možná řeknete, že kdybych pracoval s moderními technologiemi, tak se těmhle legráckám vyhnu, různých navigačních aplikací je přece habaděj.

Nevím jak vy, ale když spoléhám na elektroniku a poslouchám z navigace tu paní, co mi říká, kdy a kam mám odbočit, přestávám tak nějak vnímat krajinu, a ani si pořádně nepamatuji, kudy jedu. Takže bych vlastně z té objížďky vůbec nic neměl. A to by přece bylo škoda.