Ivan Mls: Pocovidové nákupy

Přece jen, ne každý z nás měl náladu kupovat cokoli na internetu, a třeba v případě oblečení či bot pro jistotu objednávat víc kousků a po vyzkoušení ty nepadnoucí zase vracet.

Můžete sice tisíckrát tvrdit, že máte nohu čtyřiačtyřicítku, ale bez vyzkoušení to prostě nejde – zvlášť když firma má fabriky ve Vietnamu, Číně, Thajsku či Malajsii a z každé výrobny je ta čtyřiačtyřicítka úplně jinak velká.

Takže i mě ta chuť k normálním nákupům zachvátila taky. Zvlášť, když jsem se ještě dočetl, že jsem díky lockdownu a pandemii spoustu peněz ušetřil, neb jsem odložil svou spotřebu. Což v médiích konstatovali někteří renomovaní ekonomové a finanční analytici. Nikde doma jsem sice ty odložené ušetřené peníze nenašel, ale snad někde budou.

Když jsem ale zavítal do nákupního centra, poněkud mě horečka přešla a chuť k nakupování poklesla – zjistil jsem totiž, že na tom ještě nejsem tak zle a že vlastně po té předlouhé nákupní pauze mi v garderobě, snad kromě větší zásoby ponožek, nic akutně nechybí.

Maličko mě pochopitelně odradilo hlavně to intenzivní hemžení lidí v obchodech. Přece jen mám v sobě za poslední měsíce zakódován jistý pocit opatrnosti, větším davům jsem odvykl a raději se jim preventivně vyhýbám.

Takže asi, k malé radosti ekonomů, svou spotřebu ještě na nějakou chvíli odložím, než všeobecná nákupní euforie pomine. Zatím jsem se odhodlal jen k několika delším návštěvám v knihkupectvích.

A užil si to. Zdá se, že duševní potravy měl národ za locdownu asi habaděj, takže v tomto ohledu nijak nestrádal a intenzívní nákupní potřebu momentálně necítí. Výhoda pro mě - mezi regály s knihami nás bylo vždycky jen pár a předepsané rozestupy mezi sebou jsme mohli dodržovat úplně v pohodě.