Ivan Mls: Cykloobjíždění

Teď mám jako cyklista zase jeden malý důvod k radosti. Podle nových pravidel budou muset auta při předjíždění mít ode mě boční distanc jeden a půl metru. Takže už žádné těsné míjení, kdy má člověk strach, že šlapačkou škrtne o blatník či nárazník nebo že bude vytlačen do škarpy.

Prostě budu se jako cyklista na silnici cítit bezpečněji. I když samozřejmě i dnes dělám pro svoji cyklobezpečnost maximum – v první řadě se cílevědomě vyhýbám hlavním frekventovaným silničním tahům. Tolik pudu sebezáchovy ještě mám.

V ostatních případech se snažím  chovat jako sebevědomý a rovnocenný účastník silničního provozu; rozhodně nejezdím zbaběle po krajnici ani po okrajové čáře. Jedu tak, abych měl vždycky po své pravici dostatek prostoru k uhnutí, kdyby se na mě při předjíždění nějaké auto příliš tlačilo.

Byť chápu, že některé řidiče může poněkud nervovat, když je tím zpomalím a nenechávám jim dost prostoru, aby se mohli kolem mě prosmýknout i tehdy, pokud zrovna něco jede v protisměru.

Teď kvůli tomu jedenapůlmetrovému pravidlu nervózních řidičů asi trochu přibude... Ale jak už jsem říkal, jsem i motorista. Cyklista na silnici mě samozřejmě štve a překáží mi, je to brzda provozu a hlavně - nevypočitatelný živel. Takže se ho snažím vždycky objíždět širokým obloukem, i bez zákonného nařízení.

Ovšem, aby byly síly na dopravním kolbišti zase v rovnováze, docela bych ocenil, kdyby, na oplátku, z dopravních předpisů zmizelo ustanovení, které cyklistům dovoluje zprava předjíždět pomalu jedoucí nebo stojící kolonu aut. Takový cyklista, který se vedle vás nasune z pravé strany  třeba v křižovatce, to je fakt dopravní lahůdka, dobrá tak akorát ke zvýšení krevního tlaku.