Ivan Mls: Home office
Vypadá to, že nám s pozvolným koncem doby kovidové končí i doba „houmofisová“. Tedy čas, kdy ti, kteří mohli pracovat na dálku z domova, z domova pracovat museli. Aby se tak co nejvíce vyhnuli svému pracovišti, kolegům, jakož i virům.
„Houmofisy“ jsou sice občas prezentovány jako bezva vynález a vlastně benefit pro zaměstnance, ve skutečnosti tomu tak ale nemusí vždycky být.
Onehdy jsem potkal známého, kantora, a taky přišla řeč na tohle téma. Napřed prý byl docela nadšený, že může své studenty učit z domova a nemusí každý den dojíždět do školy v sousedním městě.
Ale když po čase zjistil, že se mu nějak rozpadl životní rytmus, že ráno lezl z postele a zapínal počítač pět minut před začátkem hodiny, rozhodl se pro návrat do školy a odbavování výuky na dálku ze třídy. Musel sice zase vstávat dřív, ale odměnou mu byl pocit, že se vrátil k nějakému normálnímu životu.
Docela ho chápu. „Houmofis“ je pro zaměstnance sice rádoby výhodou, ale ve skutečnosti? Jste jak kůl v plotě a nemáte si s kým popovídat, moc nedbáte na svůj vzhled, když jste zavření doma, roste vám spotřeba vody a energií, a ani ta pracovní výkonnost není nic moc.
Byť máte třeba báječný klid. Jenže… usednete k práci a třeba si všimnete, že polička nad pracovním stolem je nějaká vachrlatá. A tak vyskočíte a jdete pro šroubovák, abyste to dali do pořádku. Cestou zaregistrujete, že by bylo dobré utřít prach a taky vyčistit a uklidit zimní boty, které překážejí v předsíni.
Pak vás napadne mrknout do lednice a spíže, jestli si budete mít z čeho udělat oběd. Na stole leží časopis, který jste si chtěli přečíst už včera, ale nezbyl vám čas, takže v něm zkusmo zalistujete a začtete se.
Raději nebudu pokračovat… Nevím, jak to mají nastavené špičkoví manažeři, ale běžnému člověku na „houmofisu“ jeho domácnost nastrkuje v každém okamžiku pod nos spousty nezbytných činností a úkonů, které se zarputile tváří, že mají před prací přednost.
Ne, že by se dotyčný chtěl flákat, ale okolnosti mu prostě házejí klacky pod nohy, takže k dosažení stejného výkonu jako na pracovišti potřebuje vynaložit mnohem více úsilí a hlavně času.
A to už vůbec nezmiňuji, že takový „houmofis“ může pěkně pocuchat váš společenský status. To když sousedky usoudí, že se z vás stal - penzista. Proč byste jinak pořád tvrdli doma?
Související
-
Ivan Mls: Cykloobjíždění
Jsem motorista a cyklista. Jako motorista nemám příliš v lásce cyklisty. Jako cyklista nemiluji motoristy. Klasická schizofrenie, kterou netrpím asi jenom já.
-
Ivan Mls: Vzdělanost
Mrkli jste se dnes po ránu do kalendáře? Tak vám asi neušlo, že svátek mají Heřman a Hermína a že 7. duben je významným dnem – Dnem vzdělanosti. Jenom u nás.
-
Ivan Mls: Civilizační výdobytky
Je zajímavé, jak některé civilizační výdobytky, bez kterých jsme si neuměli představit život, pomaloučku polehoučku mizí. Aniž by nám chyběly.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.