Ivan Mls: Čeština

Mnohdy i z moci úřední. Může to být k smíchu i k pláči. Zvlášť když se takové zasahování do jazykové přirozenosti odůvodňuje dobrými úmysly, snahou o korektnost a nastolováním rovnoprávnosti na všech možných i nemožných úrovních.

Nedávno mě fakt pobavilo rozhodnutí zákonodárců, že si české ženy budou moci vybrat, zda si u svého příjmení ponechají tradiční ženskou českou koncovku -ová, anebo budou bez ní. Tedy, že se budou jmenovat jako chlap.

Jako novinář z toho mám značnou, dalo by se říct, gramatickou hrůzu. To bude panečku jazykový guláš. Dneska řeknu – byl tady Novák s Novákovou a každý má jasno. Když řeknu, už v duchu nového pravidla, byl tady Novák s Novákem, tak nevíte nic. Byli tu dva chlapi, nebo dvě ženy? Žena a muž?

A možná jsem to řekl i špatně. Třeba se nepřechýlené ženské příjmení vůbec neskloňuje a ono sdělení by mělo znít „byl tu Novák s Novák“. Legrační, že? Jako když mluví cizinec, který absolvoval pět lekcí češtiny pro samouky.

Mateřský jazyk dostane na frak a přitom je to velice nespravedlivé opatření. Jak to, že v naší společnosti, kde proklamujeme rovnost pohlaví, si žena bude moci vybrat a muž ne? Co když by pan Novák chtěl mít v občance Nováková? Proč čeští muži nedostali možnost volby? 

Já vím, ono se to časem nějak usadí a snad zvítězí zdravý rozum a jazykový cit, který ve vztahu k mateřskému jazyku má aspoň trochu každý z nás. Škoda jen, že zákonodárci nepřipravili nějakou univerzální variantu, která  by postavila  ženy i muže na stejnou startovací čáru. 

Nesmysl, říkáte? Ale kdepak. Vzpomínáte si na trilogii Slunce seno… ?   Venca Konopníkojc, Blažena Škopkojc – taková krásná, neoddiskutovatelně česká, univerzální koncovka by slušela všem, co říkáte?