Ivan Mls: Nefungující pranostiky

A nás čeká nelehký úkol vymýšlet něco zcela nového, fungujícího a platného, aby tady po nás pro naše potomky taky něco zůstalo. Něco svědčící o tom, jak dobře máme vypozorované přírodní děje a jak je dokážeme zobecňovat. Stručně, vtipně a jasně.

Stačí si udělat malou revizi únorových a březnových pranostik, abychom měli obrázek, co to bude za rachotu. Nebo snad věříte, že ještě platí, že únor bílý, pole sílí? Tady asi do budoucna nasadíme něco aktuálnějšího – třeba kraťasy v únoru věští tepla úsporu.

Také přísloví, že na svatého Valentýna zamrzne i kolo mlýna, je poněkud mimo, a svatý  Matěj se do nějakého lámání, popřípadě dělání ledů, taky letos nijak nehrnul. Vykašlal se na obojí. Na konci února jsme si  spíš mohli rýmovat něco o prvních alergiích…

Z březnových pranostik je udržitelná snad jen ta o lezení za kamna, čímž se dá docela dobře omluvit přirozená jarní lenost cokoli dělat, ale brát vážně třeba to, že o svatém Tomáši, sníh bředne na kaši… Co by za to provozovatelé skiareálů dali, kdyby měli aspoň tu břednoucí kaši.

Taky bych si už nebyl tak jistý, že na svatého Řehoře poletí nějaký čáp přes moře, snad jen nějaký zpozdilec dbalý lidových tradic a rada na svatého Řehoře, povol kožich nahoře? Už dávno si nahoře povolujeme – jarní bundy.

Ale abych nebyl takový pesimista, přece jen ještě nějaké březnové přísloví hrdě obstojí i v dnešních časech globální klimatické změny a nastupující umělé inteligence, totiž tohle:  Panská láska, ženská chuť a březnové počasí nejsou stálé.