Ivan Mls: Měsíc čtenářů

Což je jistě velmi záslužné, neboť není čtenář jako čtenář a ne každého, kdo od sebe dokáže rozlišit jednotlivá písmenka, lze za čtenáře označit.

Jsou tací, kteří mají už ve čtvrté třídě přečteno vše přečtení hodné z dětského oddělení knihovny a zálibně pošilhávají po nabídce pro dospělé, aby si i v dalších létech neuměli svůj život bez knihy v jakékoli podobě vůbec představit, zatímco jiným ke čtenářskému štěstí po většinu života zcela postačuje, když přelousknou statusy na sociálních sítích, reklamní letáky supermarketů a sem tam nějaký ten titulek na zpravodajském webu.

Ti první pak zpravidla nemívají problém orientovat se i ve složitějším textu a vyhmátnout z něj to podstatné, zatímco ti druzí se v informační záplavě, i té textové, která se na nás valí ze všech stran, klátí jako třtina ve větru.

A to vůbec nemluvím o tom, že už dávno nemusíme ovládat čtení mezi řádky, které bylo dříve jedním ze základních předpokladů, jak se mohl člověk dobrat k třaskavému obsahu jinak zcela všedního sdělení. 

V každém případě je fajn, že ani v dnešní elektronizované době nejsou čtenáři ohroženým druhem. Troufám si to tvrdit na základě výsledků průzkumu jednoho velkého internetového prodejce knih z druhé ruky. Nepředpokládám, že by byl tento průzkum cinknutý, když má firma právě na čtoucích čtenářích založený svůj úspěšný byznys.

Z průzkumu plyne, že na hodinu denně ke knize usedne 41 procent dotázaných. Dvě a více hodin denně pak u knihy dokáže strávit 35 procent z nás. Tak co, kam patříte vy?