Ivan Mls: Lepší lidé
Dospěl jsem k závěru, že lidi, které potkávám, prošli od začátku tohoto roku jakousi podivuhodnou změnou. Všichni jsou tak nějak pozornější, ohleduplnější, slušnější, příjemnější, zkrátka jako by se v nich náhle probudilo jejich lepší já.
Léta letoucí se mi nestalo, aby mi někdo při vcházení či vycházení podržel otevřené dveře, dokonce mě třeba nechají jako prvního vejít i dovnitř, byť bonton praví, že vycházející má přednost. Teď se to dělo s téměř železnou pravidelností.
A to už vůbec nemluvím o úžasné míře ochoty v autobusech a trolejbusech – s díky často musím odmítat nabízené místo k sezení a ukazuji, že támhle je přece volno, tak jen ať dotyčný klidně sedí, že jen popojdu o dvě řady sedaček dál.
Taky řidiči aut šli v poslední době nějak do sebe. Ještě donedávna stál člověk u přechodu pro chodce a měl pocit, že je neviditelný. Dnes řidiči včas zastaví a nechají mě přejít, dokonce se mě ani nesnaží objet, když jsem v půlce vozovky, ale počkají, až dokráčím na chodník.
Jak říkám, zázraky se dějí. Když jsem v bufetu na obědě, obsluha mi nabízí, že mi jídlo donese ke stolu, byť tam mají samoobslužný provoz, na zúženém místě chodníku mě lidé nechají projít jako prvního….
Tak jsem teď jen silně zvědavý, zda mému okolí tahle přemíra ochoty a ohleduplnosti vydrží i do budoucna – tedy do okamžiku, kdy odložím své dvě přítelkyně, které pro mě byly v posledních týdnech životní oporou – francouzské hole.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.