Ivan Mls: Komár
Určitě jste to v létě také nejednou zažili. V klidu usínáte v posteli, a najednou se vám u ucha ozve protivné bzzzzzz. Komár. S klidným usínáním je rázem konec.
Člověk zpravidla jedná impulzivně. Ve tmě ložnice není nic vidět, takže se plácnete přes ucho, dokonale se probudíte a napnete sluch. Nic. To znamená, že ta facka byla účinná, komára jste poslali do věčných lovišť a můžete se odebrat do říše Morfeovy.
Ale – chyba lávky. Už už jste na hranici usnutí, leč najednou je tady otravné bzučení znovu. A samofackovací proces se opakuje. Zase neúspěšně. Silnější povahy pak zpravidla rezignují – co se dá dělat, ráno budeme mít někde na těle nějaký svědivý ďobanec.
Slabší povahy to zpravidla nevydrží, vstanou, utěsní okna, rozsvítí všechna světla a vyzbrojeny polštářem či jiným vražedným nástrojem, zahájí nemilosrdný lov. Ze kterého krvelačný hmyz vyjde zpravidla vítězně, protože se někam schová.
Zoufalý lovec nakonec rezignuje, zhasne, zaleze pod peřinu a pak dlouho dlouho počítá ovečky, protože se neúspěšným lovem rozpumpoval a ospalost se kamsi vytratila.
Komár pak už zpravidla projeví pochopení, neobtěžuje, počká, až člověk usne, a zbaběle si vycucne svou porci krve v okamžiku, kdy to jeho oběť nevnímá. Výsledek je nakonec stejný – ďobanec máme, ať se snažíme hmyz utlouct, anebo ho necháme být.
A jako na potvoru, když se ráno probudíme, spokojený nacucaný komár si zpravidla provokativně vysedává klidně na zdi. Kdo by odolal: impulsivní pokus o odvetu pak končí krvavým flíčkem na stěně.
Ach jo… Celou dobu tady mluvím o komárech, ale ti jsou v tom vlastně úplně nevinně. Komárovi ke spokojenému životu docela stačí cucat nektar z kytiček. Ti, kdo nám sají krev, jsou výhradně komáří samičky. A pak ať mi někdo něco říká o něžném pohlaví…
Související
-
Ivan Mls: Vedro
My lidé, jsme tvorové nevděční. Pořád se nám něco nezdá. Vezměte si třeba uplynulé dny – léto v půlce a my zažívali vedra. Místo abychom si je náležitě užili, brblali jsme.
-
Ivan Mls: Setkání spolužáků
Také čas od času vyrazíte na třídní sraz? Naše parta z gymnázia se pravidelně schází už léta. Je pravda, že ne všichni vždy dorazí, ale účast je pokaždé nadmíru uspokojivá.
-
Ivan Mls: Balení na dovolenou
Bývaly časy, kdy jsem toužil zažít něco z románů Julese Vernea. Procestovat dvacet tisíc mil pod mořem, užít si dva roky prázdnin, být patnáctiletým kapitánem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
