Ivan Mls: Balení na dovolenou

Zbylo mi z toho jediné – teď, zpravidla vždycky před dovolenou, závidím Phileasu Foggovi z Cesty kolem světa za osmdesát dní. Nikoli tu cestu kolem světa, o tu bych ani nestál, ale jeho minimalistické cestovní zavazadlo.

Pokud si dobře vzpomínám, přikázal sluhovi, aby mu do cestovního vaku zabalil dvě vlněné košile a tři páry punčoch. K tomu přibral jen nepromokavý plášť a cestovní přikrývku. Toho nikdy nedosáhnu.

Když před odjezdem naskládám na kopičku nezbytné nezbytnosti, které na dovolenou bezpodmínečně potřebuji, zpravidla zjistím, že se do zvoleného zavazadla nevejdou a musím si vzít nějaké větší.

V průběhu dovolené se pak pochopitelně ukáže, že některé z nezbytností jsou úplně zbytné a já je z kufru ani nevytáhnu, zato jiné nezbytnosti, které by se mi báječně hodiny, jsem lehkomyslně nechal doba jako nepotřebný balast. A musím náhradu za ně horko těžko shánět na místě. 

Snažím se to někdy řešit včasným důkladným plánováním, vytvořit si předběžný seznam – škrtám, doplňuji, ale s výsledkem bývám málokdy úplně spokojen. A tak mi nezbývá, než se oddávat marnému snu, že bych se někdy chtěl alespoň přiblížit cestovatelské dokonalosti Vernova Philease Fogga.

Tuším ale, že jeho super úsporný cestovní vak stoprocentně napodobit nedokážu nikdy: Dvě košile a tři páry fuseklí bych měl sice taky sbalené natotata, leč přihodit k nim jen tak mezi řečí, jako to udělal on, svazek dvaceti tisíc liber šterlinků, popřípadě jejich ekvivalent v eurech nebo kunách, s tím bych fakt měl problém… Inu, nikdo není dokonalý.