Ivan Mls: Pěstitel

Spíš to beru jako formu aktivního odpočinku, kterou si kompenzuji sedavé zaměstnání – kupříkladu záda od hrbení nad záhonem bolí úplně jinak a tak nějak smysluplněji než po celodenním vysedávání u počítače.

A protože se pěstební činnosti věnuji výhradně na chatě, na kterou se dostanu jen občas, beru případnou úrodu poživatin spíše jako milý bonus, malou odměnu za smysluplně strávený volný čas.

Říkám-li malý, myslím tím malý. Stává se mi totiž, že nějak míjím vhodné agrotechnické lhůty. Třeba letos se ředkvičkami. Vysel jsem je v pravý čas, přesně podle návodu na sáčku. Při každém jarním pobytu na chatě jsem je tahal očima ze země, ale moc se jim nechtělo. Konečně o jednom víkendu se tvářily, že už jako chtějí růst, ale byly příliš mrňavé. Když jsem na chatu přijel příště, byly z ředkviček velké dřevnaté bulvy v podstatě nepoživatelné.

Teď mám v záhoně kedlubny – mají sice už úžasné obří lupeny, ale kedlubovnatět se jim nechce. Tak uvidíme. Třeba loni jsem zkusil pěstovat salát – a moc hezky mi vykvetl.

Snad jedinou každoroční jistotou v mém chatovém záhonu je mrkev – každý podzim alespoň něco sklidím. I když letos, nevím, nevím. Mám totiž nového souseda. Má korálková očička, chlupatý čumáček a zabydlel se mi právě v záhoně.

Tváří v tvář jsme se viděli zatím jen jednou, když na mě chvíli koukal z díry mezi řádkami mrkve. Takže mám neblahé tušení. Tohle bydliště si malý hlodavec kvůli pěknému výhledu do krajiny určitě nevybral.