Ivan Mls: Karel May

Mám takových autorů několik a jedním z nich je – Karel May. Na polici s jeho knihami v mojí knihovně rozhodně prach nesedá, mayovky se nikdy neocitly ve druhé řadě, natož abych mezi nimi vybíral kandidáty pro vyřazení do antikvariátu.

Dělají mi společnost už přes půl století. Můžou za to můj dědeček a taky, takříkajíc, dějinné okolnosti. Dědeček, sám velký milovník dobrodružné literatury, neváhal a kupoval vnukovi, tedy mně, knihy, které sám v mládí miloval. Já byl přesně ve věku, kdy je takováhle dobrodružná literatura pro kluka tou nejlepší duševní potravou, a zanechá nesmazatelný otisk.

A ty dějinné okolnosti? Doba zrovna začala mayovkám po dlouhé pauze znovu přát, kdosi zřejmě konečně přišel na to, že pionýr může být k obraně a budování vlasti připraven, i když místo Timura a jeho party přelouskne Ducha Llana estacada.

Já měl štěstí, že jsem v tom vnímavém klukovském věku stihl z Maye zkonzumovat vše podstatné – a dědeček měl štěstí, že měl co kupovat: Nakladatelství Albatros jen v první půli let sedmdesátých vydalo desítku Mayových románů, nakladatelství Olympia na tom bylo podobně. Vše navíc v kvalitních čtivých překladech s krásnými ilustracemi Zdeňka Buriana nebo Gustava Kruma. 

I když řeknu vám – čekat třetinu života, než postupně vyjde všech šest dílů orientálního cyklu Ve stínu pádišáha, to fakt byla tenkrát muka. První díl si člověk přečetl v devíti letech, toho posledního se dočkal až ve dvanácti…

Jo, to byly časy, když byl člověk ještě malým klukem... A právě díky Karlu Mayovi si ty časy, čas od času, občas rád připomenu.