Ivan Mls: Březen, měsíc knih a čtenářů

Na druhou stranu jsem nikdy nepřišel na to, jak se vlastně za ta kamna leze. Jsou zpravidla skoro u zdi a prostoru za nimi je pramálo. A když za ně spadne třeba vařečka nebo lžíce, blbě se loví.

Když jsem nabral rozum, tohle přemýšlení o souvislostech mě přešlo a tak nějak logicky jsem si vyvodil, že březen je jako měsíc knihy ideální částí roku. Počasí přelomu zimy a jara zpravidla nedovoluje žádné dlouhodobé pobyty venku, nebo jak se moderně říká, „autdůrové“ aktivity, den už je ale dostatečně dlouhý, aby se dalo dost dlouho číst při denním světle.

Někde jsem se dopátral, že Březen – měsíc knihy vznikl v půli padesátých let a měl sloužit jako osvětová akce pro lidové masy. Asi se to povedlo nad očekávání dobře, když si vzpomenu na bývalé knižní čtvrtky a fronty lačných čtenářů před knihkupectvími.

Jenže i ten březen se nám vyvíjí. Jako měsíc knihy tiše ustoupil do pozadí před novým médiem, od roku 1998 jsme místo něj měli jinou osvětovou kampaň: Březen – měsíc internetu.

Mohu-li věřit wikipedii, trvalo to deset let, než někoho rozumného napadlo, že si to knížky asi nezaslouží. A tak v roce 2009 přišel Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky s Březnem – měsícem čtenářů. Díky za to.

Knížky i lidi si to určitě zaslouží. Netvrdím sice, jako jistý profesor Hrbolek, že i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále, nicméně je neoddiskutovatelným faktem, že aktivní čtení knih prospívá našemu mozku rozhodně více než pouhé čučení na obrazovky a do displejů.