Ivan Mls: Předsevzetí
Zjišťuji, že jsem si v tom frmolu na přelomu roku nějak zapomněl dát novoroční předsevzetí. Ne že bych na tom nějak bazíroval, ale přece jenom, je to čas pro podobný krok velmi vhodný, když si chce dát člověk nějaký závazek.
Na druhou stranu se pak zase nemusím zbytečně kát, že jsem něco nesplnil. Po pravdě řečeno, tak jako tak jsem už tu klasickou kolekci předsevzetí dávno realizoval, anebo odsunul ad acta, do kategorie zbožných přání.
Jak říkám, kouřit jsem přestal, když sparty zdražily z osmi korun na dvanáct, pravidelně běhat rozhodně nezačnu, už jsem to kdysi zkoušel a žádnou radost mi to nepřineslo. Do posilovny se taky nechystám, raději se aktivně hýbám na čerstvém vzduchu a jako cvičební nářadí používám třeba kolo, pilu, sekeru, sekačku či kosu.
Nedávno jsem našel zapadlé ve skříni džíny, které jsem si pořídil před více než deseti lety – a normálně se do nich vejdu. Takže případné předsevzetí o hubnutí je taky passé. Tak že bych začal něco studovat? No, s tím asi počkám až na univerzitu třetího věku.
Jeden náš redakční kolega s oblibou používá při rozloučení pozdrav „Buď zdráv“. Tak mě napadlo, že právě tohle bych si mohl alespoň dodatečně dát jako své novoroční předsevzetí.
Jistý virus s bůhvíjakým aktuálním pojmenováním podle řecké abecedy je tu s námi pořád a neustálý nekončící informační tok kolem něj jakbysmet. Někdy si až říkám, co mě na zdraví ohrožuje víc. Takže být zdráv, ať už na duši či na těle, je ve světle těchto okolností docela odvážné předsevzetí, co říkáte?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
