Ivan Mls: Kaštany
Jakýsi moudrý člověk kdysi pravil, že nejlépe se vychovávají cizí děti. Měl pravdu, jenom v tom slovese se spletl. Z pohledu rodičů totiž použil špatné sloveso. Správně by tam mělo být „nejlépe se kazí cizí děti“.
Zatímco v případě vlastního potomka bývá rodič značně uvědomělý a úzkostlivý, aby nezanedbal žádný výchovný moment, v případě dětí svěřených na chvilku do opatrování, je všechno jinak.
Dospělý se s nimi může řádně vyblbnout, dovolí jim, co rodiče zakazují, naučí je, o co rodiče nestojí, čímž si u prcků získá přízeň.
O to víc pak takového dočasného pečovatele mrzí, když někdy zklame. Taky mě to potkalo. Nedávno mi neteř u nich na chalupě svěřila svou pětiletou dceru – prý jděte na kaštany, můžeš z nich pak holce udělat nějaká zvířátka.
Problém byl v tom, že jírovec maďal neboli kaštan koňský rostl široko daleko jen jeden, značně vytěžený, takže jsme po hodinovém úsilí přinesli jen hrstičku kaštanů. Do nějaké velkovýroby zvířátek tak nemělo vůbec cenu se pouštět a prcek byl pochopitelně zklamaný.
Což jsem jako hodný strýček samozřejmě nepřenesl přes srdce – a tak jsem slíbil, že až přijedu příště, dovezu spoustu kaštanů a pořádně se vyblbneme. Na svůj slib jsem si vzpomněl při návštěvě jednoho šumavského městečka s kaštanovou alejí na náměstí, kde kaštany evidentně nikdo nesbíral; po malé chvíli jsem měl kaštanů na celou zoologickou zahradu.
No, ještě štěstí, že ta malá holka nepoužívá sociální sítě, na kterých bych se jí s úlovkem pochlubil, zažila by zklamání. Kaštany jsem totiž uskladnil doma a úplně zapomněl na to, že se v suchém teplém bytě rychle seschnou. A jsou tak k výrobě zvířátek nepoužitelné. Takže při příští návštěvě budu muset improvizovat. Asi holku ukecám na pouštění draka. V tom jsem fakt dobrý.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.