Ivan Mls: Červotoč

Samozřejmě jsem se hned bránil, že já jsem v tom nevinně a určitě jsem tam ani nehrabal, ani jsem tam nic nerozsypal. Následovalo vyklizení polic a důkladná prohlídka vnitřku kredence s baterkou, abychom nahlédli i do tmavých koutů.

Maličké dírky v zadní stěně nám daly jasnou odpověď. Červotoč.

Co s ním? Přítel „gúgl“ má naštěstí radu pro každou příležitost, takže jsem zkusil jednu z nabízených variant, jak ekologicky škůdce vyhnat. Stačí prý postižená místa kredence potřít směskou octa, pepře a jaru, abych červotoči náležitě znechutil život.

Když jsme po čtrnácti dnech na chatu přijeli, v kredenci zase přibyly hromádečky prášečku. Náš červotoč zřejmě nemá internet, takže nepochopil, že můj zákrok ho měl z kredence vypudit.

Jenže měl smůlu: tentokrát jsme přijeli vyzbrojeni také chemickým prostředkem z drogerie a tím mu, doufám, život u nás na chatě dokonale znechutili. Takže jsme náš boj snad vyhráli. A kredenc zachránili.

No, zachránili... Když jsme se s tím starým kusem nábytku tak vyblbli, manželka konstatovala, že už bychom si po těch létech zasloužili místo kredence něco nového. Tedy po pravdě řečeno, ona to konstatovávala už o nějaký ten pátek dřív, kdy jsme o spolubydlícím červotoči neměli ani tušení. Ale já se tváříval, jako že neslyším.

Teď jsem ale ochotně souhlasil. Manželka je spokojená, já mám radost, že je spokojená, no a červotoče, pokud náhodou přežil i poslední chemický útok, čekají krušné dny na šumavském povětří.