Ivan Mls: Zmenšování

A tak bych mohl pokračovat. Místo stogramovky je tu najednou třeba gramů devadesát či osmdesát, místo půl kila třeba jen 450 gramů. Ale cena zůstává.

Někdo říká, že je to jasná finta na zákazníka, který by nezkousl, že jeho oblíbený produkt podražil: toho by si všiml hned. Menší gramáž ale tak nebije do očí a líp se tím skryté zdražení zakamufluje.

Ale co když je to všechno úplně jinak? Co když se výrobci všech těch dobrot a pochutin  jen snaží pečovat o naše zdraví? Říká se, že Češi patří mezi nejobéznější národy Evropy a někdo s tím prostě musí něco udělat. Tak proč ne potravináři?

Zatímco někteří výrobci oděvů nenápadně zvětšují velikosti, aby se prostorově rozměrnější spoluobčané cítili spokojeně, že se stále vejdou do elka či ikselka jako dřív, konzumenti pochutin, zvyklí spořádat na posezení třeba balíček chipsů, jsou naprosto nenápadně ochuzováni o přísun nezdravých kalorií. A v domnění, že baští stále stejně, konzumují méně. Takže takové zmenšování je vlastně velmi záslužná činnost.

Ale abych jenom nechválil. Jsou oblasti, kde jsem zásadně proti zmenšování. Stalo se mi to na dovolené. Po turistickém výšlapu, vyprahlý jak velbloud, jsem navštívil noblesnější pohostinské zařízení, abych si doplnil deficit tekutin. A poručil si velké pivo. Přinesli mi ho, vyžahnul jsem ho a cosi se mi nezdálo. Došlo mi to vzápětí. Ten půllitr měl jenom čtyři decky. Ach jo. I zmenšování by mělo mít své meze. Co myslíte?