Jan Flaška: Kromě zubů všechno

Nevím jak vy, ale já právě během čištění prožiju menší život. Do těch tří minut se dá nacpat překvapivé množství aktivit, pokud člověk rezignuje na důstojnost a bezpečnost.

Například trochu poklidit koupelnu. Otřít zrcadlo loktem, srovnat věci na poličce hlavou, zavřít skříňku kolenem. Během čištění se zvládnu i oblékat, ovšem to už je disciplína pro pokročilé. Zatímco si pravou rukou mechanicky drhnu stoličky, levou se snažím dostat nohu do nohavice. Ve fázi navlékání trička se mi kartáček nezřídka zatoulá do nosu, ucha nebo oka, čímž mi připomene, že lidská hlava má víc otvorů, než je zdrávo.

Občas si při čištění zubů čtu. Ne knihy, nejsem blázen. Čtu etikety. Složení pasty, šamponu, pracího prášku. Dozvím se tak, že všechno obsahuje něco, co zní jako vedlejší produkt jaderné elektrárny, a že když si tím budu mýt hlavu dostatečně dlouho, budu mít hedvábné vlasy a vnitřní mír.

Zuby se ale dají čistit prakticky kdekoliv. S kartáčkem v puse občas absolvuju malé turné po kuchyni, ložnici, obýváku a po sklepě. Hledám klíče, vyřídím email, sepíšu nákupní seznam, namažu si svačinu. To všechno zvládnu, než mi z pusy začne lézt pěna. Když má totiž člověk v ústní dutině delší dobu cizorodé těleso, jakým zubní kartáček bezesporu je, začne mohutně slinit. Takže jakmile mi pusu naplní tolik slin, že samovolně vytékají ven, je jasné, že čištění zubů je oficiálně u konce.

Vyplivnu pastu, opláchnu kartáček a podívám se, co všechno jsem za těch pár minut dokázal. Na sobě mám obráceně kalhoty, email je plný překlepů, ze svačiny odkapává pěna. Inu, nemůže být všechno dokonalé. I tak je ale myslím zřejmé, že během čištění zubů člověk zvládne stihnout prakticky cokoli – teda kromě toho, aby si vyčistil zuby.