Ivan Mls: Aplikace

Nejsem prostě kartový typ, abych nosil po kapsách hrsti plastových kartiček, které mě tu a tam opravňují třeba k tomu, že si budu moci dejme tomu v úterý koupit kostku másla o pár korun levněji, popřípadě nasbírám jakési body, díky nimž dostanu časem gratis nějaké ošklivého plyšáka, kterého nechci, či kastrol, který nepotřebuji. Navíc za cenu, že bych musel obchodníkovi sdělit své osobní údaje, do kterých mu nic není.

Doba ale pokročila, takže se mě teď v některých obchodech pro změnu začínají ptát, jestli mám jejich aplikaci. A tak zase odpovídám: Nemám a nechci.

Slibovaná vidina snadnějšího, rychlejšího či jednoduššího nakupování mě prostě neláká. Ostatně, samo nakupování je činnost natolik primitivní, že fakt nepotřebuji nějakého elektronického prostředníka, který by mi beztak jednoduchou činnost ještě zjednodušil. 

Ne že bych byl nějaký zapřisáhlý nepřítel aplikací, mám jich v mobilu habaděj, ale jsem spíš pro ty praktické: takové mapy nebo předpověď počasí se hodí, příruční cizojazyčný  slovník nebo karty jakbysmet.

Spousta aplikací ale, mám aspoň takový neodbytný pocit, lidem život spíše komplikuje, než zjednodušuje. Abych nechodil pro příklady daleko: Úplně jsem se třeba vyhnul často přetřásaným problémům s aplikací Tečka, která červenala, když neměla, popřípadě nedělal to, co dělat měla. Celkem odvážně jsem předpokládal, že většina občanů v tomto státě umí číst a papírový očkovací certifikát, popřípadě jeho „pédéefku“ nahranou v mobilu, pochopí i bez elektronického udělátka.

Předpokládal jsem správně. Jak říkám, s aplikacemi uvážlivě. Jen tak mezi námi – potřebujete k poslechu našeho vysílání nějakou aplikaci, anebo vám docela dobře stačí uši?