Ivan Mls: Draci

Zrovna teď na podzim jsem se nad jedním takovým obrázkem zadumal. Určitě nějakou jeho variantu znáte. Je to pro Ladovu dobu typický obrázek podzimu: v pestrobarevné krajině pouštějí děti na podzim draky a kluci na poli kouří ve fajfkách bramborou nať.

Docela si mi zachtělo tuhle nostalgickou podzimní atmosféru zase zažít na vlastní kůži. Abych byl úplně přesný – šlo mi spíš o to pouštění draka než o bafání suché bramborové natě. To jsem před dávnými léty otestoval se spolužáky na středoškolské bramborové brigádě – a jednou mi to stačilo na celý život.

Místo toho jsem teď pietně zavzpomínal, jak jsem si v mládí stavěl draky a jaká s nimi byla zábava. Zároveň mi došlo, jak by se asi lidé dívali na chlapa v pozdním středním věku, který někde na louce pobíhá s papírovým drakem ve snaze udržet ho ve vzduchu. Asi bych se necítil nijak komfortně.

Naštěstí jsem myšlenkou na pouštění draka nadchnul dvě malé neteře, a tak jsem se k nim o jednom podzimním větrném víkendu vypravil se vším potřebným vybavením ke stavbě létajícího stroje: od špejlí, provázků, lepidla, balicího papíru na potah draka, papírků na bábrlata až po fixy na namalování dračího obličeje. A těšil jsem se, jak si pohraju a zároveň předám zkušenosti kolem konstrukce, zalétávání a ovládání draka další generaci.

Když jsem před holčičkami svůj náklad vybalil, jen vykulily oči a důležitě oznámily, že se mnou nic stavět nemusejí, protože parádního draka už mají od taťky. Pronesl jsem něco v tom duchu, že taťka je šikovný – až pak jsem draka uviděl. Byl hezký, velký, barevný – ale kupovaný.

Poetika Ladových obrázků rázem vzala za své, ale holčičky jsem zklamat nemínil a vyšel s nimi na větrnou stráň za domem. Kupovaný drak se vznesl na první pokus a mě rozmrzelost rázem přešla. Půjčovali jsme si šňůru draka z ruky do ruky, dohadovali se, komu se ho povedlo dostat do větší výšky a výborně se bavili. Takže mi ani nebylo líto, že jsem si nemohl připomenout svůj konstruktérský um.

Vlastně jsem i zcela ztratil averzi ke kupovaným drakům. Ti z mého mládí, jak si jasně pamatuji, sice dobře vypadali, ale létali mizerně nebo vůbec. Zato tenhle kupovaný létal naprosto skvěle, možná ještě mnohem líp než drak, kterého bych sám postavil.

Ale pocit méněcennosti jsem z toho nakonec neměl, zvlášť když se mi posléze dostal do ruky obal z kupovaného draka. Byl vyrobený v Číně. A uznejte sami – co je nějaké  půlstoletí mých zkušeností se stavbou draků proti Číňanům, kteří začali draky pouštět už ve 4. století před naším letopočtem?