Holanďané už nevaří, ale novomanželka alespoň ohřeje jídlo ze supermarketu, vypráví Jedlíci na cestách

V první části knižního i televizního cyklu se Jedlíci a cestách vydali za dobrotami do Polska, Maďarska, Německa a Holandska. Chtěli najít a doporučit nejlepší jídla typická pro každou zemi, v Nizozemsku ale narazili na zásadní překážku.

„Základní informace o holandské gastronomii je ta, že holandská gastronomie neexistuje. Holanďani dnešních dnů doma prakticky nevaří, gastronomie ustrnula,“ říká Tomáš Šapovalov. „Když vejdete do nizozemského supermarketu, najdete nekonečné police hotových a polotovarových jídel,“ dodává.

Kamarád Jedlíků na cestách Daniël Hagen, jeden z předních českých odborníků na Holandsko, Jardu s Tomášem Nizozemskem provázel a situaci v domácnostech komentoval prý památnou větou: „Pokud jsou manželé spolu krátce, tak manželka svému muži jídlo ze supermarketu aspoň ohřeje; pokud jsou spolu déle, tak už mu ho ani nevyndá z lednice.“

Emancipace převálcovala gastronomii

Jak zmiňuje Tomáš Šapovalov, je to paradoxní i vzhledem k tomu, že Holanďané byli v 16. až 18. století na světové gastronomické špici. „Oni se stravovali i na dnešní poměry naprosto neuvěřitelně. Střední třída měla pětichodové večeře. Na stolech byly předkrmy, polévky, slané i sladké koláče, maso, zelenina, dezerty. Díky kolonizaci měli Holanďané přístup k exotickému ovoci a koření. Spousta jejich receptů by i dnes byla považována za inovativní a odvážné, například kachna na kurkumě,“ říká.

Vše prý ale vzalo za své na konci 19. století. „Tehdy začaly dívky chodit do školy, v Holandsku zároveň tou dobou vládl asketismus a děvčata se ve škole učila, jak vést domácnost jednoduše, levně a skromně. A stejně tak se mladé ženy učily i vařit,“ vysvětluje Tomáš Šapovalov. Tím se podle něj nizozemská gastronomie posunula směrem ke své dnešní podobě. „Emancipace převálcovala gastronomii v Holandsku,“ souhlasí oba spoluautoři s úsměvem.

Čtěte také

Šlechta si na vepřové nepotrpěla, ale k jihočeskému venkovu zabijačky odedávna patří, vypráví etnograf

Co si tedy v Nizozemsku dát? Jedlíci na cestách nejdřív odpovídají, že to je těžká otázka. „My si z toho děláme trochu legraci. Holandsko ve skutečnosti nabízí množství nejrůznějších dobrot a ingrediencí. A na ty jsme se soustředili,“ bere si slovo Jaroslav Bouzek, „jsou to třeba holandské sýry a ryby. Skvělý je například herinek – tradiční nakládaný syrový sleď, paling, tedy uzený úhoř, nebo kibbeling, což je treska obalená v těstíčku a podávaná s majonézou.“

Posledně jmenovaný pokrm je podle něj fantastický a dvojice jedlíků po něm pátrala všude, kam zavítala. Nacházela ho zejména ve stáncích. „Holanďané se stravují jednoduše a rychle. Zamilovali si fastfood a dovedli ho k dokonalosti. A tak si tam můžete dát i rizoto v trojobalu, podobně připravené asijské nudle, různé druhy párečků, sekané a podobně,“ líčí.

Jak říká Tomáš Šapovalov, ačkoli Jedlíci na cestách ve svých pořadech a článcích od klasického rychlého stravování spíše odrazují, není fastfood jako fastfood. „Zatímco hamburger z řetězce si můžete dát v Praze, Vancouveru, Budapešti nebo Bratislavě a bude pořád stejný, v případě rychlého občerstvení na holandských ulicích to neplatí. Tam poznáte lokální, místní chutě. A to je to, o co my se snažíme,“ uzavírá.

Celý rozhovor s Jedlíky na cestách Tomášem Šapovalovem a Jaroslavem Bouzkem si poslechněte online.