Myjí se kravskou močí a na celou vesnici mají jeden hrnec, vypráví cestovatel, který žil s africkými kmeny

23. únor 2024

Cestovatel Tomáš Vaňourek se před časem vydal po stopách pánů Hanzelky a Zikmunda. V terénním voze, pojmenovaném podle Jiřího Hanzelky „George“, brázdí Asii, Afriku a chystá se na Jižní Ameriku. Ze svých afrických cest přivezl domů i filmový debut – dokument Cesta vody.

I spousta zážitků Tomáše Vaňourka z putování po Africe souvisí s vodou. „Nejstarší kmeny jako Mundari, Dinka nebo Boya žijí na oblasti druhé největší bažiny světa, která se jmenuje Sudd. Od toho Súdán, který se v roce 2011 rozpadl na Severní a Jižní Súdán. Ten jižní je koptský, to znamená, že náboženství není tak restriktivní a kmenům se tam žije drobet volněji. Ale protože žijí na území bažin, nemají pitnou vodu,“ vypráví.

Tomáš Vaňourek

Přestože územím Jižního Súdánu protéká Bílý Nil, místní kmeny ho nevyužívají. „Vodu z Nilu nečerpají, protože je to mimořádně nebezpečné kvůli krokodýlům a hrochům,“ objasňuje Tomáš Vaňourek, „tam je přece jenom Afrika a příroda vládne nad rukou člověka. Ale ten se dokázal přizpůsobit i tomu.“

Jak? „Příslušníci těchto kmenů využívají jako zdroj potravy a vody dobytek. Opatrují svá stáda krav, ta berou na pastviny a získávají od nich mléko, které je vodou i potravou. Mimochodem, muži v Jižním Súdánu jsou nevěřitelně vitální a také neuvěřitelně stavění. Já měřím 1,88 metru a byl jsem tam nejmenší,“ překvapuje Tomáš Vaňourek.

„Oni pijí mléko a míchají ho s kravskou krví, což by jim mělo dávat sílu. Jsou opravdu nadstandardně vysocí a urostlí. Vodu ale vůbec nemají. My jsme tam přivezli pytle rýže a další potraviny, ale oni paradoxně měli největší zájem o vodu. Jenom chuť čisté vody je pro ně zážitek,“ popisuje Tomáš Vaňourek s tím, že jako Plzeňák si s sebou vezl zásoby piva a na těch rád přežil.

Na toaletu bez papíru, zato se zbraní

Boj o přežití to byl doslova. „Ono jenom žít týden mezi těmito kmeny – což jsem tedy měl tu jedinečnou možnost, mám tam spoustu přátel a velmi rád na ně vzpomínám – znamená, že v tom nelidském horku nemáte možnost se jakkoliv umýt nebo opláchnout. Domorodý způsob je totiž takový, že kráva dává jídlo i hygienu. Oni kravskou moč považují za to nejčistší, co je,“ líčí.

První, co po probuzení v jihosúdánské vesnici spatřil, byly děti, jak se sbíhají ke krávě, která koná svou malou potřebu, aby se umyly. „A když jsou děti umyté, tak sbírají tu moč pro dospělé, aby se i chlapi měli v čem umýt, až se vrátí z pastvin,“ dodává.

Tomášově historce o přežití ale zdaleka není konec: „Do toho mají na celou vesnici jeden hrnec. Takže v něm uvařili v mléce rýži, co jsme jim přivezli, hrnec dali doprostřed a pozvali mě na večeři. No jo, ale to tam sedíte s těmi lidmi na zemi, oni se všichni umyli pod tou krávou, a protože tam nemají příbory, tak se jí rukama. A vy si říkáte: To nedám, to nejde, jestli to sním, už mě nikdo nezachrání… A nechcete mít zažívací problémy v těchto oblastech...“

Čtěte také

Ani tady jeho zážitky nekončí. „Jste v srdci prapůvodní Afriky, kterou ovládá divoká příroda. Tam se na toaletu nechodí s toaletním papírem, ten jsem tam za celou dobu neviděl, ale chodí se s kalašnikovem. Víte, oni žijí v uzavřených skupinách lidí a krav i proto, že jsou v území plném leopardů, hyen a lvů. A ve chvíli, kdy se cokoliv oddělí od stáda, tak to hyeny zpracují,“ říká.

Hyen potkal urostlý Čech na svých cestách řadu a vždycky před ním utekly. Jak ale doplňuje, až dosud si neuvědomil proč. „Jak je hyena zbabělá a zákeřná, tak zaútočí buď jenom, když se otočíte, nebo když to nečekáte. A tak když jdete za nějaký keř na toaletu a například si přidřepnete, máte ji za krkem! Proto se chodí s tím kalašnikovem,“ uvažuje.

Návštěvník má podle Tomáše Vaňourka v těchto končinách vlastně strach jíst. „Je to strašně zvláštní, je to útok na všechny city a já si po týdnu říkal: Jsme osm hodin jízdy od Juby, už tam hrozně chci bejt, dát si sprchu a zajít si na záchod. Tělo je v takovém stresu, že se to ani nedá reálně popsat,“ doplňuje.

Celé poutavé vyprávění cestovatele Tomáše Vaňourka si poslechněte online.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.