Z jednostopého vozidla na vlastní pohon i jednopotahového křídla prozkoumal cestovatel Tadeáš Šíma Střední Ameriku

„Je to úchvatné, opravdu nádhera. Musím tedy přiznat, že nejsem zkušený pilot, létám teprve druhým rokem, a tak se stále učím. Pořád je to pro mě nové a stále se strašně moc bojím. Ale to asi není špatně. Na každého pilota, který řekne, že se nebojí, si dávám pozor,“ usmívá se Tadeáš Šíma.

Pozorování krajiny z ptačí perspektivy je pro něj novým druhem pohybu i pocitu. „Kondoři ve Střední Americe, to byla třešnička na dortu. Když stojíte na startovačce, tak se rozhlížíte, kam se zhruba proletíte a kde na vás asi čekají vzdušné proudy, takzvané stoupáky. Ty vás totiž dokáží dostat výš a výš, jestliže je správně vystředíte. No, a všímáte si třeba i kondorů, protože oni právě těchto stoupavých proudů často využívají a ukazují vám směr,“ popisuje.

Paraglide je podle Tadeáše Šímy stoprocentně ovladatelný, nasměruje ho tam, kam potřebuje. „Mám v rukách řidičky a ovládám směr letu. Mám k dispozici i různé druhy vyklesávacích manévrů, které použiju, když potřebuji dolů, a tak dále,“ vysvětluje.

Čtěte také

Sami dva v horách, jen s losy, medvědy a chřestýši. Manželé ušli tisíce kilometrů přes Spojené státy

V technickém názvosloví je jeho kluzák Lemmy takzvané jednopotahové křídlo. „Lemík je dělaný na hike and fly, tedy vylez a leť. Je to lehoučké křídlo, které si můžete složit do batůžku, neváží ani pět kilo, včetně sedačky. Jde tedy o odlehčenou verzi padáku, se kterou vylezu na kopec a sletím. To si užívám. Nepotřebuju být ve vzduchu hodiny a hodiny,“ říká Tadeáš Šíma.

Lehký jednopotah ale podle něj hůř letí proti silnějšímu větru. „Na rozdíl od dvoupotahu, na kterém jsem létal dřív, má tenhle větší opadání, to znamená, že nedoletí na takové vzdálenosti. To jsem poznal, když jsem se jednou v Kostarice nedokázal probojovat proti větru na takzvanou přistávačku na pláži. Musel jsem nouzově přistát na fotbalovém hřišti,“ líčí paraglidista.

Plocha hřiště je ale ještě přijatelnou přistávací plochou, někdy stojí v cestě i stromy a houštiny. „Říká se, že pro každého pilota někde nějaký strom roste. Mně se tedy ještě nepovedlo ‚zavětvit', ale asi to na mě pořád čeká,“ žertuje Tadeáš Šíma.

Celé vyprávění Tadeáše Šímy o tom, jak si při posledním přistání vymkl koleno a pak jel na kole přes celou Střední Ameriku a dalších zážitcích z cest i z domova, kde se stará o šumavské včely, si poslechněte online.