Dva mladí architekti a jeden pilot. Jen málo Čechů žije v exotickém Bhútánu, jedním z nich je Matěj Vacek
Českobudějovický rodák Matěj Vacek vystudoval v Čechách architekturu, mimo jiné i stavební inženýrství v rozvojových zemích, a to ho přivedlo do Bhútánu. Tráví tam už druhý rok života, učí mladé lidi tesařině a motivuje je k budování dřevostaveb. Dva domy – v tamních tropech i ve vysokohorských podmínkách Himálaje – už postavil. Teď začíná pracovat přímo pro krále.
Matěj Vacek je jedním z mála Čechů, kteří kdy v Bhútánu žili a pracovali. „Je to přesně tak. Odcestoval jsem tam s Michalem Gruntem, se kterým jsem se poprvé setkal až týden před odletem na indické ambasádě v Praze. Od té doby jsem s ním strávil doslova každý den a stali se z nás nejlepší přátelé. A třetím Čechem, o kterém vím, že tam ve stejnou dobu byl, ale s nímž jsem se nikdy nesetkal, je pilot Josef Mikula,“ říká Matěj Vacek.
Vysokohorský Bhútán má jediné mezinárodní letiště v Paro, na kterém může podle Matěje Vacka přistávat jen necelá dvacítka pilotů na světě. „Teď má licenci asi sedmnáct pilotů a jedním z nich je Čech. Ono tam není lehké přistát, především kvůli nadmořské výšce a horám, ve kterých letiště leží. Aby pilot sestoupal, musí prokličkovat údolím. A to samé i při vzletu. My jsme dokonce při zpáteční cestě museli nadvakrát nouzově přistát, protože nám do motorů vlétli holubi,“ vypráví Matěj Vacek.
Český pilot tedy zřejmě v Bhútánu jednoho dne přistál a rozhodl se, že už neodletí. „Slyšel jsem, že si tam našel ženu,“ usmívá se Matěj Vacek a vůbec se tomu nediví. Bhútánky jsou prý velmi krásné. „Jsou moc krásné. Každá druhá by mohla být modelka. Možná malá, ale modelka,“ dodává.
Čtěte také
Navazování mezilidských vztahů je v Bhútánu podle mladého architekta radostné. „Zpočátku se Bhútánci zdají být odměření, protože k lidem z Evropy vzhlížejí a mají velký respekt. I mně, jako devětadvacetiletému klučinovi, říkali ‚sir‘. Tak jsem si myslel, že vůbec nebude snadné navázat nějaký hlubší vztah. Ale opak byl pravdou. Po měsíci, dvou jsem měl v našem institutu už aspoň dvacet skvělých kamarádů,“ popisuje.
Matěj Vacek strávil nejprve asi čtyři měsíce na úpatí Himálaje v oblasti Sarpang, kde byl opravdu jen jedním z mála bílých lidí, kteří v oblasti kdy byli. Potom se ocitl ve dvouměsíční covidové karanténě v hlavním městě Thimbú a nakonec se dostal do středního Bhútánu, do vysokohorského prostředí Bumthangu, kde ve zhruba třech tisících metrech nad mořem postavil dřevostavbu pro návštěvníky.
Teď mladý jihočeský architekt zahajuje v Bhútánu svou další misi. Tentokrát přímo pro krále. Navrhnout a zrealizovat by měl další sérii dřevěných domů z místních surovin.
Celý rozhovor s Matějem Vackem si poslechněte online.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.