Dva mladí architekti a jeden pilot. Jen málo Čechů žije v exotickém Bhútánu, jedním z nich je Matěj Vacek

Matěj Vacek je jedním z mála Čechů, kteří kdy v Bhútánu žili a pracovali. „Je to přesně tak. Odcestoval jsem tam s Michalem Gruntem, se kterým jsem se poprvé setkal až týden před odletem na indické ambasádě v Praze. Od té doby jsem s ním strávil doslova každý den a stali se z nás nejlepší přátelé. A třetím Čechem, o kterém vím, že tam ve stejnou dobu byl, ale s nímž jsem se nikdy nesetkal, je pilot Josef Mikula,“ říká Matěj Vacek.

Vysokohorský Bhútán má jediné mezinárodní letiště v Paro, na kterém může podle Matěje Vacka přistávat jen necelá dvacítka pilotů na světě. „Teď má licenci asi sedmnáct pilotů a jedním z nich je Čech. Ono tam není lehké přistát, především kvůli nadmořské výšce a horám, ve kterých letiště leží. Aby pilot sestoupal, musí prokličkovat údolím. A to samé i při vzletu. My jsme dokonce při zpáteční cestě museli nadvakrát nouzově přistát, protože nám do motorů vlétli holubi,“ vypráví Matěj Vacek.

Český pilot tedy zřejmě v Bhútánu jednoho dne přistál a rozhodl se, že už neodletí. „Slyšel jsem, že si tam našel ženu,“ usmívá se Matěj Vacek a vůbec se tomu nediví. Bhútánky jsou prý velmi krásné. „Jsou moc krásné. Každá druhá by mohla být modelka. Možná malá, ale modelka,“ dodává.

Čtěte také

Přežil žahnutí od nejjedovatější medúzy i ztroskotání u somálských břehů. Své zážitky z cest sepsal Julius Lukeš v knize

Navazování mezilidských vztahů je v Bhútánu podle mladého architekta radostné. „Zpočátku se Bhútánci zdají být odměření, protože k lidem z Evropy vzhlížejí a mají velký respekt. I mně, jako devětadvacetiletému klučinovi, říkali ‚sir‘. Tak jsem si myslel, že vůbec nebude snadné navázat nějaký hlubší vztah. Ale opak byl pravdou. Po měsíci, dvou jsem měl v našem institutu už aspoň dvacet skvělých kamarádů,“ popisuje.

Matěj Vacek strávil nejprve asi čtyři měsíce na úpatí Himálaje v oblasti Sarpang, kde byl opravdu jen jedním z mála bílých lidí, kteří v oblasti kdy byli. Potom se ocitl ve dvouměsíční covidové karanténě v hlavním městě Thimbú a nakonec se dostal do středního Bhútánu, do vysokohorského prostředí Bumthangu, kde ve zhruba třech tisících metrech nad mořem postavil dřevostavbu pro návštěvníky.

Teď mladý jihočeský architekt zahajuje v Bhútánu svou další misi. Tentokrát přímo pro krále. Navrhnout a zrealizovat by měl další sérii dřevěných domů z místních surovin.

Celý rozhovor s Matějem Vackem si poslechněte online.