V Maroku jsem byl houbařem, v Mali dirigentem a v Angole gynekologem, směje se cestovatel Tadeáš Šíma

„Já jsem dřív hodně stopoval. Využíval jsem autostopu k různým výpravám. První cesta v mých sedmnácti letech vedla do Holandska, na západ Evropy, taková ta klasika. Později se to nabalovalo, jeli jsme s kamarádem Tomášem do Iránu, slezli jsme největší sopku Asie, všude stopem,“ popisuje své cestovatelské začátky.

„V autostopu jsem ale nenacházel tu svobodu, kterou hledám. A tak jsem si pořídil kolo a zjistil jsem, že i na kole se dají ukrajovat docela dlouhé vzdálenosti,“ dodává.

Z cest Tadeáše Šímy po Africe|foto:Tadeáš Šíma

Na Africe ho lákalo hlavně tajemno a neprobádané oblasti. Myšlenkou na takovou cestu ale nebyli příliš nadšení jeho rodiče. „Ta Afrika s nimi hodně cloumala, zvlášť když se mi první pokus přejet Afriku na kole úplně nezdařil. Tehdy jsem jel z Prachatic do Kapského města, jenže mě přepadli už v Rabatu, hlavním městě Maroka, a já jsem neměl psychiku na to pokračovat dál. Tak jsem se vrátil domů a o Africe už nechtěl nikdy slyšet. Ale jak už to u tvrdohlavých beranů bývá, vrátil jsem se tam znovu a už jsem to dojel,“ vypráví.

Na cestu se podle svých slov vydal záměrně sám. „Mně na to hezky navedl klučina, kterého jsem potkal, Baltazar z Polska. Ten každoročně jezdí na kole do Maroka a řekl mi, že na takovou cestu se mohu vydat jen se svou ženou, nebo nejlepším přítelem. Já jsem v tu dobu žádnou ženu neměl, kamarádi ještě studovali, tak jsem jel sám,“ vysvětluje.

„A jak to říká ještě můj druhý kamarád, taky cestovatel na kole, Matěj Balga: Když jedeš s někým, jedeš s ním, ale když jedeš sám, jede s tebou celý svět. V tom má pravdu. Tu samotu si člověk docela užívá. A když vám to přerůstá přes hlavu, zajedete si do města a někoho tam vždycky potkáte,“ doplňuje Tadeáš Šíma.

Čtěte také

Jihočeská rybářka ulovila největší sladkovodní rybu, pankáče Pacifiku i nejagresivnější rybu světa

Cestovatel z Prachatic se stal už i autorem, své zážitky z cest sepsal v knize Na kole přes Afriku. Na otázku, jaké je jeho povolání, ale zcela jednoznačnou odpověď nemá. „Mně připadá, že jsem pokaždé něco jiného,“ říká.

V jeho knize se čtenáři mohou dokonce dočíst, že když projížděl jednotlivými státy, povolání si vymýšlel. „Třeba v Maroku jsem byl houbařem, v Mali dirigentem a v Angole gynekologem. Pokaždé totiž musíte vyplnit formulář na hranicích a tohle jsem si tam vymýšlel. Vždycky mi to prošlo,“ směje se.

„Od té doby se nic moc extra nezměnilo, ale momentálně se živím v jednom sportovním obchodu, kterému se starám o chod e-shopu, nějaký management a všechno okolo. Do toho píšu a prodávám knihy. Asi takto bych své povolání definoval,“ uzavírá.

Do Afriky se Tadeáš Šíma vrátil, ale kolo tentokrát nechal doma. S ochráncem přírody Arthurem Sniegonem vymyslel projekt fotopastí nainstalovaných na pytláckých stezkách. Dodnes z nich dostává výstupy v podobě fotografií pytláků i tamních zvířat.

Celý rozhovor s cestovatelem Tadeášem Šímou si poslechněte online.