Ředitel se stal masérem, učitelka kosmetičkou. Manželé Ziburovi zcela změnili svůj život a také vyrazili na pouť

Jiří Zibura vystudoval učitelství pro první stupeň. Působil na několika základních školách v Českých Budějovicích a také blízkých obcích Nedabyle a Borek. Zastával i funkci ředitele. „Řízení školy mě lákalo, protože jsem chtěl jít vlastní cestou, dělat věci po svém, ale brzy jsem poznal, že jsem stále limitován kýmsi shora,“ ohlíží se.

„Práce s dětmi byla hlavním motivem, proč jsem šel do školství. Když jsem ale po 32 letech zjistil, že na ty děti nemám prakticky už žádný čas, že všechnu mou energii a čas pohltí řízení školy, dospěl jsem k rozhodnutí, že tohle už dělat nechci. Také jsem si uvědomil, že všechno, co jsem měl asi odevzdat, už jsem odevzdal a řekl jsem sám sobě, že budu užitečnější, když změním cílovou skupinu,“ dodává.

Došlo na záložní plán

Tak Jiří Zibura opustil ředitelskou židli i učitelskou profesi a stal se masérem. „To byl můj záložní plán už asi dvacet let. My si v rodině vždycky říkáme, co bychom dělali, kdybychom nedělali to, co děláme. Manželka měla jako záložní plán kosmetiku a já masérství. Také jsme snili o tom, že budeme pracovat spolu, a ono se nám to opravdu povedlo,“ vypráví.

Lada Ziburová pracuje v současné době jako kosmetička v salonu se svým mužem, dlouhá léta ale byla také učitelkou. „Školu jsme řešili doma dost často, jednou jsme měli pedagogickou radu v posteli, tak to už jsme si řekli, že s námi není něco v pořádku,“ směje se.

Čtěte také

Krize přišla. Vandráci Pavel Liška a Jan Révai se v Guatemale rozdělili kvůli sporu o snídani

Když manželé Ziburovi opustili školství, rozhodli se navíc absolvovat pouť do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Inspiroval je k tomu jejich syn Ladislav, který se proslavil jako cestovatel a autor knih. „Když v 18 letech poprvé vyrazil, tak odešel jako chlapec a vrátil se nám jako dospělý muž. Ta změna byla tak obrovská, že jsme začali uvažovat o tom, že bychom to také chtěli zažít,“ vzpomíná Lada Ziburová.

Dlouho však podle ní nebyl k pouti pádný důvod. „Pořád jsme to odkládali, až když se manžel rozhodl odejít ze školství, cítil potřebu vyrazit, aby udělal tlustou čáru za tím, co bylo. Já musím upřímně říct, že jsem s ním šla jen proto, že jsem se o něj bála a chtěla mu být oporou,“ prozrazuje.

Cestu dlouhou 530 kilometrů, která trvala 21 dnů, si tak rozhodně neužívala. „První pouť byla velmi těžká, tělo nebylo zvyklé. Nejhorších bylo asi prvních 150 kilometrů, pak jsem se naučila správně chodit, vnímat přírodu kolem sebe a nakonec se mi to zalíbilo tak, že jsme šli ještě dvakrát,“ doplňuje Lada Ziburová.

Celý rozhovor s Ladou a Jiřím Ziburovými o životní změně i zážitcích z pouti do Santiaga de Compostela si poslechněte online.