Hana Hosnedlová: Vrbka

30. květen 2022

Občas mám při cestování po světě pocit, že objevuji neobjevené – prostě věci, které místní už dávno nevnímají. Považují je za samozřejmé a naprosto nezajímavé.

Tenhle pocit jsme měli třeba při našich někdejších cestách po Severní Americe. Podél silnic a ve volné přírodě, zejména na Yukonu a Aljašce, jsme se totiž setkávali s celými plantážemi nádherně kvetoucích lučních květin. Jejich růžovofialová barva přitahovala naše oči jako magnet. Byl to pro nás úžasný zážitek.

A což teprve, když jsme se od domorodců dozvěděli, že se k téhle rostlině s latovitým květenstvím vztahuje zajímavá pranostika. Totiž, že když se otevřou poupata až na nejvyšším patře květu, do čtrnácti dnů přijde sníh. Podle řidičů, které jsme si stopli, se téhle kytce místně říká „fajr vít“ nebo možná „vhít“.

Doma jsem to pak v žádném slovníku ani na internetu nenašla. Ty růžovofialové záplavy se nám ale zalíbili natolik, že jsme pak začaly shánět její semínka. Byla to fuška, ale nakonec nám pomohla jedna krajanka a barevný sáček se semínky vítězoslavně přinesla.

Když jsme se pak doma v Čechách tímhle pokladem pochlubili, dostalo se nám studené sprchy. Vždyť to je úporný plevel – vrbka úzkolistá!!

Dovedete si představit naše zklamání, když nám bylo přísně zakázáno zasít těžce získaná semínka nejen na zahradě, ale i ve volné v přírodě?

autor: Hana Hosnedlová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Hana Hosnedlová: První lásky

    Miluju máj, měsíc plný zeleně, květů, vůní i nadějí. Kromě jiného je i měsícem lásky, začíná přeci polibkem pod rozkvetlou třešní...

  • Hana Hosnedlová: Amatérská divadla

    Odjakživa obdivuji ochotnická divadla a jejich herce, kteří nosí svou kůži na trh skutečně z lásky k Thálii. O to víc si jich cením v době stále dokonalejších televizí.

  • Hana Hosnedlová: Hadi

    Každý má z něčeho strach... Já nesnáším pavouky. Ne, že bych se jich přímo bála, ale jsou mi nepříjemní. Ani to, že jsou většinou užiteční, můj odpor nedokázalo zlomit.