Hana Hosnedlová: První lásky
Miluju máj, měsíc plný zeleně, květů, vůní i nadějí. Kromě jiného je i měsícem lásky, začíná přeci polibkem pod rozkvetlou třešní... Právě nedávno jsme s kamarádkami vzpomínaly na své první nevinné, vesměs i směšné lásky. Je zajímavé, že ačkoliv trvaly krátce a byly tak prchavé, vryly se nám do paměti.
Já bych se asi za svou první láskou musela vrátit do první třídy. Byl to takový nesmělý kluk s hnědými kudrnatými vlasy, který se nikdy nezapojoval do třídních hovorů a taškařic, ani se moc nehlásil.
Já v tom viděla něco mimořádného, jasnou hloubku jeho vnitřního světa. Prožívala jsem s ním i jeho neúspěchy. Brečela jsem, když udělal kaňku do nového sešitu (tehdy se psalo ještě násadkou s perem, které se namáčelo do inkoustu) a učitel ho za to káral.
Půjčila jsem mu svůj sváteční kytičkovaný kapesník, když si při hodině tělocviku rozbil koleno. A dala jsem mu svou úplně novou gumu se slonem, aby si mohl vygumovat chybné čáry na školním výkresu.
A on mi nedal ani ukousnout z rebarborového koláče s drobenkou, který si přinesl na svačinu. A na to tehdy moje první láska uvadla.
Zklamání ale nebránilo tomu, abych se o pár dní později zase bláznivě nezamilovala do trenéra z jezdeckého oddílu, který jezdíval naší ulicí na koni... Jo, kůň, to je přece úplně jiná liga než rebarborový koláč...
Související
-
Hana Hosnedlová: Hadi
Každý má z něčeho strach... Já nesnáším pavouky. Ne, že bych se jich přímo bála, ale jsou mi nepříjemní. Ani to, že jsou většinou užiteční, můj odpor nedokázalo zlomit.
-
Hana Hosnedlová: Kuličky
K jarním zábavám patřívalo v době mého dětství hraní kuliček. Stačilo někde na rovině udělat podpatkem boty důlek, zachrastit pytlíkem a už se odehrávaly velké souboje.
-
Hana Hosnedlová: Mrkev
Kdo z nás v dětství neabsolvoval obědy ve školní jídelně. Ani já jsem pochopitelně nebyla výjimkou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
