Hana Hosnedlová: Amatérská divadla

22. duben 2022

Rozhlasový sloupek

Největší audioportál na českém internetu

2:09

Odjakživa obdivuji ochotnická divadla a jejich herce, kteří nosí svou kůži na trh skutečně z lásky k Thálii. O to víc si cením těchhle lidiček v době technicky stále dokonalejších kin, televizí, v době internetu.

Mohlo by se zdát, že amatérská divadla už nejsou jaksi „in“. To ale naštěstí není pravda! Ochotníci přežili stále rychlejší rozvoj moderních technologií i covidovou pauzu.

Pravidelně jsem svou návštěvnickou přízeň věnovala například souboru J. K. Tyla, který už v době mého dětství fungoval v zadním traktu energetických závodů na českobudějovické Lannově třídě, Divadélku D111, Kabaretu Edy Váni, Divadlu Hluboká, ženskému divadelnímu souboru z Plané nebo lomnickým ochotníkům. A neopomenula jsem ani festivalová představení Budějcké Thálie.

Doba covidová přiškrtila produkci nejen scén profesionálních, ale i amatérských. Proto jsem nedávno s nadšením uvítala pozvání na představení českobudějovické Marešovy divadelní společnosti, která se vrátila do hry úspěšnou inscenací Osudová setkání Přemysla Otakara II.

Historický námět si vyžádal nejen fundované autory, ale i odbornou poradkyni, náročné kostýmy i nevšední prostředí. To našel soubor ve třetím patře Solnice na Piaristickém náměstí, s krásným středověkým gotickým krovem.

A co mne potěšilo jako diváka? Že jsem na jevišti mezi známými jmény z řad amatérských divadelníků zaznamenala i určité omlazení, stejně jako spoustu mladých tváří v hledišti... Jako by tím nějak omládla i sama historie...

autor: Hana Hosnedlová | zdroj: Český rozhlas