Hana Hosnedlová: Amatérská divadla
Odjakživa obdivuji ochotnická divadla a jejich herce, kteří nosí svou kůži na trh skutečně z lásky k Thálii. O to víc si cením těchhle lidiček v době technicky stále dokonalejších kin, televizí, v době internetu.
Mohlo by se zdát, že amatérská divadla už nejsou jaksi „in“. To ale naštěstí není pravda! Ochotníci přežili stále rychlejší rozvoj moderních technologií i covidovou pauzu.
Pravidelně jsem svou návštěvnickou přízeň věnovala například souboru J. K. Tyla, který už v době mého dětství fungoval v zadním traktu energetických závodů na českobudějovické Lannově třídě, Divadélku D111, Kabaretu Edy Váni, Divadlu Hluboká, ženskému divadelnímu souboru z Plané nebo lomnickým ochotníkům. A neopomenula jsem ani festivalová představení Budějcké Thálie.
Doba covidová přiškrtila produkci nejen scén profesionálních, ale i amatérských. Proto jsem nedávno s nadšením uvítala pozvání na představení českobudějovické Marešovy divadelní společnosti, která se vrátila do hry úspěšnou inscenací Osudová setkání Přemysla Otakara II.
Historický námět si vyžádal nejen fundované autory, ale i odbornou poradkyni, náročné kostýmy i nevšední prostředí. To našel soubor ve třetím patře Solnice na Piaristickém náměstí, s krásným středověkým gotickým krovem.
A co mne potěšilo jako diváka? Že jsem na jevišti mezi známými jmény z řad amatérských divadelníků zaznamenala i určité omlazení, stejně jako spoustu mladých tváří v hledišti... Jako by tím nějak omládla i sama historie...
Související
-
Hana Hosnedlová: Hadi
Každý má z něčeho strach... Já nesnáším pavouky. Ne, že bych se jich přímo bála, ale jsou mi nepříjemní. Ani to, že jsou většinou užiteční, můj odpor nedokázalo zlomit.
-
Hana Hosnedlová: Kuličky
K jarním zábavám patřívalo v době mého dětství hraní kuliček. Stačilo někde na rovině udělat podpatkem boty důlek, zachrastit pytlíkem a už se odehrávaly velké souboje.
-
Hana Hosnedlová: Mrkev
Kdo z nás v dětství neabsolvoval obědy ve školní jídelně. Ani já jsem pochopitelně nebyla výjimkou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
