Hana Hosnedlová: Amatérská divadla
Odjakživa obdivuji ochotnická divadla a jejich herce, kteří nosí svou kůži na trh skutečně z lásky k Thálii. O to víc si cením těchhle lidiček v době technicky stále dokonalejších kin, televizí, v době internetu.
Mohlo by se zdát, že amatérská divadla už nejsou jaksi „in“. To ale naštěstí není pravda! Ochotníci přežili stále rychlejší rozvoj moderních technologií i covidovou pauzu.
Pravidelně jsem svou návštěvnickou přízeň věnovala například souboru J. K. Tyla, který už v době mého dětství fungoval v zadním traktu energetických závodů na českobudějovické Lannově třídě, Divadélku D111, Kabaretu Edy Váni, Divadlu Hluboká, ženskému divadelnímu souboru z Plané nebo lomnickým ochotníkům. A neopomenula jsem ani festivalová představení Budějcké Thálie.
Doba covidová přiškrtila produkci nejen scén profesionálních, ale i amatérských. Proto jsem nedávno s nadšením uvítala pozvání na představení českobudějovické Marešovy divadelní společnosti, která se vrátila do hry úspěšnou inscenací Osudová setkání Přemysla Otakara II.
Historický námět si vyžádal nejen fundované autory, ale i odbornou poradkyni, náročné kostýmy i nevšední prostředí. To našel soubor ve třetím patře Solnice na Piaristickém náměstí, s krásným středověkým gotickým krovem.
A co mne potěšilo jako diváka? Že jsem na jevišti mezi známými jmény z řad amatérských divadelníků zaznamenala i určité omlazení, stejně jako spoustu mladých tváří v hledišti... Jako by tím nějak omládla i sama historie...
Související
-
Hana Hosnedlová: Hadi
Každý má z něčeho strach... Já nesnáším pavouky. Ne, že bych se jich přímo bála, ale jsou mi nepříjemní. Ani to, že jsou většinou užiteční, můj odpor nedokázalo zlomit.
-
Hana Hosnedlová: Kuličky
K jarním zábavám patřívalo v době mého dětství hraní kuliček. Stačilo někde na rovině udělat podpatkem boty důlek, zachrastit pytlíkem a už se odehrávaly velké souboje.
-
Hana Hosnedlová: Mrkev
Kdo z nás v dětství neabsolvoval obědy ve školní jídelně. Ani já jsem pochopitelně nebyla výjimkou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.
Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu
Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET
Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser
