Hana Hosnedlová: Prázdniny
Toužebně očekávané prázdniny jsou už na dosah ruky a s nimi i plány, co všechno by se dalo během oněch letních týdnů prožít. Za mého dětství to byly především pionýrské tábory, které z větší části hradili zaměstnavatelé rodičů.
Tábory na trvalých základnách měly ubytování v budovách, chatkách, stanech s podsadou, pro starší byly i tábory putovní. Vždycky ale záleželo na vedoucích, jaký program pro své táborníky připravili. Do určitého věku jsem se na tábory těšila – byla to změna, nové prostředí, noví kamarádi...
Přiznám se, že jsem ale tak trošku záviděla spolužákům, kteří na prázdniny jezdívali k babičkám a dědečkům na venkov. Já jezdila „jenom“ k tetě a svým čtyřem sestřenicím do Jindřichova Hradce, ale ani tam jsem se nenudila.
Chodily jsme za město, kde měli teta a strýček zahradu s dřevěnou chatkou, v níž jsme se stejně starou sestřenicí hrdinně přespávaly, chodily jsme plavat do Vajgaru, do „mlíčňáku“ na zmrzlinu nebo do kina, které promítalo jen v určité dny.
Obdiv sklízeli spolužáci, kteří cestovali za příbuznými na Slovensko a přiváželi si kromě suvenýrů i zásobu slovenských slovíček, mezi kterými byly ceněné zejména nadávky.
Hotovou bombou pak byly výjezdy k moři - do Bulharska, Polska nebo východního Německa. Kdepak nějaká Amerika nebo Asie!
Ale stejně mám takový neodbytný pocit, že jsme si ty prázdniny tenkrát užívali daleko víc a intenzivněji než dnešní kluci a holky, kteří berou pro nás tehdy nepředstavitelné možnosti skoro za samozřejmost...
Související
-
Hana Hosnedlová: Zip
Vynálezů, které nám vstoupily do života tak samozřejmě, že si je dneska už ani neuvědomujeme, je celá řada. Dovolím si k těm převratným zařadit i jeden docela běžný...
-
Hana Hosnedlová: Vrbka
Občas mám při cestování po světě pocit, že objevuji neobjevené – prostě věci, které místní už dávno nevnímají. Považují je za samozřejmé a naprosto nezajímavé.
-
Hana Hosnedlová: První lásky
Miluju máj, měsíc plný zeleně, květů, vůní i nadějí. Kromě jiného je i měsícem lásky, začíná přeci polibkem pod rozkvetlou třešní...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
