Hana Hosnedlová: Byliny
Prázdniny byly pro kluky a holky odjakživa nejočekávanější část roku. V době mého mládí ke všem těm prázdninovým plánům a radovánkám patřil také sběr bylin.
Už na jaře jsme začínali sbíráním prvosenky, podbělu, těsně před prázdninami jsme trhali květ černého bezu. Mezi letní byliny patřila mateřídouška, řebříček, kopřiva, kontryhel, jitrocel, třezalka, slez, mochna husí, řeřicha, přeslička, některý rok i sedmikrásky nebo vlčí mák, občas i pampelišky... Hlavně ale heřmánek, květ lípy, hluchavky nebo divizny.
Dovedete si asi představit, kolik muselo být těch heboučkých lehounkých kvítků, aby to dalo alespoň dvě tři deka? Některé roky bylo na seznamu sbíraných léčivek také březové listí – to přibývalo v taškách nejrychleji.
Největším problémem – hlavně pro nás městské děti z bytů – bylo, kde tohle voňavé bohatství sušit. Noviny se sušícími se květy a listy byly všude – na skříních, na policích, a v místnostech, kam se moc nechodilo, i na zemi.
Na podzim se pak usušené byliny se nosily v papírových sáčcích do školy, která je odesílala do sběren. Snahu sběračů podporovaly mimo jiné i mezitřídní soutěže s cenami pro nejlepší – třeba takovým dvoudenním třídním výletem nebo novým vybavením do tělocvičny.
Tak mne jen tak letmo napadá – bylo by to přitažlivé i pro dnešní děti?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
