Hana Hosnedlová: Byliny
Prázdniny byly pro kluky a holky odjakživa nejočekávanější část roku. V době mého mládí ke všem těm prázdninovým plánům a radovánkám patřil také sběr bylin.
Už na jaře jsme začínali sbíráním prvosenky, podbělu, těsně před prázdninami jsme trhali květ černého bezu. Mezi letní byliny patřila mateřídouška, řebříček, kopřiva, kontryhel, jitrocel, třezalka, slez, mochna husí, řeřicha, přeslička, některý rok i sedmikrásky nebo vlčí mák, občas i pampelišky... Hlavně ale heřmánek, květ lípy, hluchavky nebo divizny.
Dovedete si asi představit, kolik muselo být těch heboučkých lehounkých kvítků, aby to dalo alespoň dvě tři deka? Některé roky bylo na seznamu sbíraných léčivek také březové listí – to přibývalo v taškách nejrychleji.
Největším problémem – hlavně pro nás městské děti z bytů – bylo, kde tohle voňavé bohatství sušit. Noviny se sušícími se květy a listy byly všude – na skříních, na policích, a v místnostech, kam se moc nechodilo, i na zemi.
Na podzim se pak usušené byliny se nosily v papírových sáčcích do školy, která je odesílala do sběren. Snahu sběračů podporovaly mimo jiné i mezitřídní soutěže s cenami pro nejlepší – třeba takovým dvoudenním třídním výletem nebo novým vybavením do tělocvičny.
Tak mne jen tak letmo napadá – bylo by to přitažlivé i pro dnešní děti?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
