Farmáři jsou jiní než ostatní, vždy pomůžou a jsou to neskuteční dříči, říká chovatel ovcí Jan Vejčík

3. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ovce

Na farmě v Novohradských horách chová Jan Vejčík ovce. Profesi si vybral i díky svému otci, který chovatelství ovcí a koz vyučoval na vysoké škole. Velkou oporu má v rodině, která se sice farmařením neživí, ale hodně mu pomáhá.

Jan Vejčík se specializuje na dvě plemena, většinu stáda tvoří původní valašky a doplňují je šumavské ovce. „Valašek mám zhruba 200, všechny jsou strakaté, drobnější, mají delší splývavou vlnu. Valaška může být i rohatá, poznáte jí vždycky,“ popisuje.

Každé plemeno ovcí má podle něj i specifickou povahu. „Valašky jsou hodně chodivé, drží se neustále stáda a nemají problém trajdat celý den po pastvině,“ říká.

Vlna jednotlivých ovcí se výrazně liší, ať už barevností nebo hrubostí. „Jsou plemena s jemnou až hrubou vlnou. Jemná se používá například na svetry, hrubá pak na plstění. Valaška má vlnu nejhrubší,“ zmiňuje chovatel.

Žena se tak nudila, až se naučila stříhat

Každá ovce musí být podle vyhlášky minimálně jednou ročně ostříhaná. Jan Vejčík na to má pomocnici. „Moje manželka se u střiže tak nudila, až se to sama naučila,“ usmívá se.

Ovce jsou na stříhání zvyklé. Farmář je posazuje a natáčí tak, aby je plynule, šetrně a rychle ostříhal. „Začíná se na břiše a nohách, protože tam má vlnu nejhorší kvalitu a vyhazuje se. Pak se postupuje od jednoho boku, přes záda ke druhému boku, až vznikne velké rouno, které pomocník odebere, aby vydrželo v dobré kvalitě,“ vypráví Jan Vejčík. Nejrychlejší borci dokáží ostříhat ovci za 35 vteřin.

Čtěte také

Střihači používají různé typy nůžek, manuální i elektrické. „Existuje malá elektrická mašinka na pět až deset ovcí. Velké profesionální nůžky pro velké chovy pak mají úplně jiné nože, kmitání čepelí i držení,“ dodává Jan Vejčík.

Ke zranění ovce dochází výjimečně a jedná se spíš o povrchová zranění. Ovce mají podle Jana Vejčíka nesmírně dobrou samoléčitelskou schopnost, což ale může být i nevýhodou. „Na ovci málokdy poznáte, že jí něco je. Sama se udržuje a léčí. Jakmile chřadne vizuálně, bývá už pozdě,“ vysvětluje.

„Farmaření musí člověk dělat srdcem, s láskou a musí ho to bavit. Lidé, kteří se mu věnují, jsou jiní než ostatní. Jsou hodní. Kdykoli budou moct, pomůžou vám. Neumí říkat ne, jsou ochotní a srdeční. A jsou to neskuteční dříči,“ uzavírá.

Celý rozhovor s Janem Vejčíkem ze Svazu chovatelů ovcí a koz si poslechněte online.

Spustit audio

Související