Eva Kadlčáková: Bázlivá babička

28. červenec 2018
Překvapená babička

Babi bydlela blízko boru. Borovice byly v boru bohaté, pod borovicemi bez, pod bezem borůvčí, v borůvčí bordel. Boží běloby bídně. Babička se do bludiště bála. Beztak se belhala o berlích, bedra ji bolela. Byla bytostně bezmocná…

„Bašta, babi!“ boduje babiččin benjamínek nad bublaninou a bílou bryndou, „bude i bezinkové božolé?“ „Blázínku,“ brebentí babička, „bezinky v borku. V bodlinách borovic bytují bludičky, baziliškové a bůhvíjací běsi!“

„Babské báchorky, babi, banální balast. Bláhová bublina! Bez bázně běž, bezinky ber…“  Bez bázně a bez berlí, blbečku, brumlá si babička…

Boží blankyt bledne, babi bezesně bdí, bojí se budoucnosti. Brzy se berchá, berle bere, v borek se belhá. Bedlivě boltci bachaří.

Eva Kadlčáková: Sarkastická sýkorka

Sýkorka, krmítko, ptáci

Sýkorka se sluní na sekvoji. (Sou v subtopech sýkorky? Snad sou.) Sýkorka sedí, svými slaboučkými stehýnky semtam šoupne, sleduje, co se šustne.

„Bum!“ bouchne blízko babky. „Běda!“ blebtne babi a bleskurychle berlí v bezoví bezpočtukrát bodá. Bytost bůhvíjaká bezděčně se brání. Břinkne babičku blatníkem. Babi bucne do borůvčí. „Božínku!“ Z bezu bliká bouchnutý bicykl, blízko brečí bodnutý břídil.

„Břicho,“ bulí bicyklista, „a bok.“ „Bude blaze,“ blamuje blazeovaně babi, bere bicyklistu za biceps a belhají se bok po boku borkem.

Bacha: z boroví bůhsuďjaká bestie bučí! „Bij ho!“ breptne babča, bledne a bací sebou. „Babi,“ budí bojácnou babičku bicyklista, „brzděte, byl to býček. Beztak bloudí. Bereme ho.“ „Bodejť,“  a babi, bicyklista i býček berou se k babiččinu bydlu.

„Becherovku?“ „Baže, babičko, becher bodne.“

Bělovlasá babi a bicyklista bez bicyklu báječně se baví…