Eliška Novotná: Snadné
Valí se to na nás ze všech stran. „Je to snadné!“, „Zvládne to každý!“ „Bez námahy!“. Kdo by odolal, že? Jenomže: opravdu chceme všechno zvládnout snadno, bez úsilí, „levou zadní“?
V první chvíli asi řekneme: „No jasně, kdo by si nechtěl šetřit síly a nervy?“, ale v tu druhou, chvíli poté, to už za tak jednoznačné považovat budeme jen těžko.
Vždyť na co si vzpomínáme, o čem vyprávíme pořád dokola až do omrzení všech kolem nás? O tom, jak jsme se s tím prali, jak jsme překonávali překážky a nástrahy a jak to pak skvěle dopadlo.
I když to tak nebylo vždycky, pamatujeme si právě jen ty obtížné situace, těžké a nepříjemné, úskalí, nad kterými jsme zvítězili. Čím více jsme do toho museli dát, tím zajímavější naše vyprávění je.
Vždyť kdo by stál o holé konstatování „chtěl jsem to a dostal jsem to“? To usilování, ten příběh nás utváří, o ten jde. „Neměl jsi to snadný“, poklepeme kamarádovi na rameno. „A ty snad jo?“, opáčí. Jo, mít dobré kamarády, to není snadné.
Související
-
Eliška Novotná: Velké peníze
Jistě se vám to také stává – máte v peněžence bankovku vysoké hodnoty, tisícovku nebo ještě lépe dvoutisícovku, a když s ní platíte, nikdo ji nechce.
-
Eliška Novotná: Pozadí
Najednou je plné město mladých dívek a žen, které neskrývají svá pozadí pod volnými halenami jako jejich maminky, babičky či dokonce i o pár let starší sestry.
-
Eliška Novotná: Plyšáci
Všude samí plyšáci: jsou jich plné kočárky, jsou jimi obložené dětské postýlky, jsou drženi a hýčkáni spoustou dětských ručiček. Čekají na děti v koutcích a čekárnách.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
