Dělali jsme to z nadšení, které lze mladším už těžko popsat, vzpomínal technik na počátky budějovického rozhlasu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Českobudějovická ulice u Černé věže 5. května 1945

Před 75 lety, v prvních květnových dnech roku 1945, se povstalci v Českých Budějovicích dostali k vysílacímu pracovišti, které sem převezli Němci z Brna před postupující Rudou armádou. Když nacisté z města odjeli, stalo se toto provizorní studio základem budoucího Českého rozhlasu České Budějovice.

Po hlasateli Václavu Pilouškovi se k mikrofonu při květnovém povstání postavila Miloslava Čáchová. V nahrávce z 60. let, která se dochovala v rozhlasovém archivu, vzpomíná, jak byla přijata.

„Slyšela jsem výzvu rozhlasu, aby se mládež soustředila na sokolském stadionu a pomohla při pečování o transport politických vězňů, který měl přijet. Na stadion jsem přišla se svou přítelkyní Danou Hřebačkovou, která se mnou potom přešla do rozhlasu, a byly jsme prvními hlasatelkami,“ vzpomíná.

Ovšem hlasatelé by nemohli vysílat bez techniků. Ti se také přidávali, všichni z vlastního nadšení a přesvědčení, jak dokládá archivní nahrávka tehdejšího technika Karla Hebíka.

„Tehdy se to dělalo ze skutečného nadšení. Víte, když člověk viděl ty lidi, kteří se ve zbídačeném stavu vraceli třeba z Mauthausenu, bylo potřeba skutečně něco udělat. Tehdy jsme vůbec neuvažovali o tom, že by nám za to někdo zaplatil, protože jsme to považovali za svoji povinnost. Byli jsme rádi, že je po válce, že jsme všechny tyto dny přečkali, to nadšení lze dneska mladším těžko popsat,“ říká.

Až teprve později byli podle něj pracovníci nuceni zajít na národní výbor, protože vyšlo nařízení, že potravinové lístky dostane jen ten, kdo se prokáže potvrzením o zaměstnaneckém poměru. „My jsme nic takového neměli. Lze tvrdit, že jsme dělali něco načerno, protizákonně, i když v zájmu věci. Nikdo z nás neměl žádné povolení k nějaké obsluze rozhlasu, neměli jsme ani žádný doklad, že jsme oprávněni to dělat,“ dodává Karel Hebík na nahrávce.

Oficiálně začala tato skupinka lidí soustředěná kolem českobudějovické vysílačky pracovat pro rozhlas až asi o dva měsíce později. Do té doby sbírali ostruhy takzvaně bojem, protože si hned 9. května troufli na velký přímý přenos.

Dokládá to vzpomínka technika Zdeňka Čurdy. „První přenos bylo přivítání vstupu sovětské armády na našem náměstí. Já jsem sháněl velmi těžce mikrofonní kabel, lítal jsem po celých Budějovicích, abychom mohli mikrofon natáhnout před radnici, a odtud jsme přímo vysílali,“ popisuje.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související