Císař Josef II. byl praktický a spořivý, nepotrpěl si na luxus a přehnané ceremonie

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Podobizna Josefa II.
0:00
/
0:00

S vládou Marie Terezie a jejího syna Josefa II. jsou spojené velké změny, které dopadly i na jižní Čechy. Reformy měly pragmatický charakter, jejich smyslem bylo zvýšit populaci a daňové příjmy, zlepšit vzdělanost a sociální podmínky poddaných. To mělo vést i k obraně monarchie.

Už za Marie Terezie v 50. letech 18. století byl například zřízen budějovický kraj. „Až do té doby patřily České Budějovice pod takzvaný kraj bechyňský, pak už ve městě vznikl krajský úřad. Za Josefa II. došlo k regulaci magistrátu, to znamená, že ten tradiční orgán se do značné míry zprofesionalizoval, úředníci byli placeni státem, dbalo se na jejich vzdělání,“ uvádí Daniel Kovář, ředitel Státního okresního archivu České Budějovice.

Josef II. dokonce osobně čtyřikrát navštívil České Budějovice, poprvé ještě v době, kdy nebyl císařem, ale podílel na správě říše své matky. „On jako mladý muž velmi rád cestoval, je o něm známo, že chtěl poznat všechna zákoutí monarchie osobně,“ dodává archivář.

I když například ze zobrazení ve filmech může podle něj císař Josef II. působit jako suchar, ve skutečnosti se za tím skrývala jeho praktičnost a hospodárnost. „Nerad utrácel, měl rád, když věci fungovaly. Vidět to bylo třeba právě při jeho návštěvách,“ připomíná.

Kvůli jeho dědečkovi se bouraly zdi

Zajímavé je srovnání jeho návštěvy Českých Budějovic a návštěvy jeho dědečka, císaře Karla VI. „To bylo úplně něco jiného. Že má přijet Karel, se vědělo několik měsíců a velmi dlouho trvaly přípravy,“ popisuje Daniel Kovář.

„Město Karlu VI. pro ubytování vyhradilo nejen celou radnici, ale pronajalo i vedlejší domy a nechalo propojit podlaží. Probouraly se dveře, takže vznikl jeden obrovský byt, který údajně měl připomínat císařské komnaty v Hofburgu. Byl obrovský ohňostroj, slavobrány, salvy, Karel VI. po dvě nebo tři noci obýval ten byt, pak zase odjel, dveře se zazdily, domy vrátily měšťanům a žilo se dál,“ vypráví.

Josef II. se choval naprosto opačně. „Věděl, že císařové jsou takto vítáni, ale on si to nepřál. Do všech měst poslal varování, že pod přísnými tresty nemá být žádné zbytečné vyhazování peněz za ceremonie. Když se mu budějovičtí radní snažili nabídnout k ubytování opět celou radnici, řekl, že ne, že se vyspí v hotelu jako každý jiný cestující,“ říká Daniel Kovář.

Císař tak nocoval v dnešním hotelu Zvon, poté cestoval obyčejným kočárem. Jednou dokonce jel z Českých Budějovic do Lince obyčejným poštovním dostavníkem.

Jak vypadala jeho poslední návštěva, dnes víme díky kronice pekařského mistra Lukáše Bernarda Schneidera, který v 18. století zapisoval, co se ve městě událo. Ten uvádí, že císař přijel z Prahy a cestou se zastavil v Týně nad Vltavou, kde si prohlédl dělostřelecké cvičiště, a v rudolfovských muničních skladech.

„V Budějovicích si prohlédl dělostřelecké dílny a po přivítání měšťanskými střelci u Svinenské brány za zvuku zvonů projel na náměstí ve svém voze vestoje. Na náměstí vystoupil a pěšky se vydal na dominikánský hřbitov na Piaristickém náměstí, k městské zbrojnici v dnešní Solnici a do domu v Krajinské ulici, kde tehdy byla dělostřelecká sedlářská dílna. Pak teprve přišel na radnici, načež šel do hostince, kde přenocoval. Ještě o půl sedmé ráno se zúčastnil mše a poté odjel do Lince,“ doplňuje Daniel Kovář.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související