Budějovičtí měšťané mohli koupit v dražbě majetek kláštera, mimo jiné i Sokolský ostrov

České Budějovice, dominikánský klášter, Bílá věž, Černá věž, nábřeží slepé rameno Malše, Sokolský ostrov, zima, sníh, historické centrum
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy České Budějovice, dominikánský klášter, Bílá věž, Černá věž, nábřeží slepé rameno Malše, Sokolský ostrov, zima, sníh, historické centrum
0:00
/
0:00

Když na konci 18. století císař Josef II. nařídil zrušení třetiny českých klášterů, znamenalo to i konec působení dominikánského řádu v Českých Budějovicích. Jeho majetek se rozprodával v dražbách, což dokumentují i dochované smlouvy v pozemkové knize.

Klášterní majetek se nabízel po logických částech. Budějovičtí dominikáni vlastnili například zámeček a pivovar v Poříčí u Boršova nad Vltavou, hospodářský dvůr na Pražském předměstí, ale také louky kolem Českého Vrbného nebo dnešní Sokolský ostrov.

Podle vedoucího Státního okresního archivu České Budějovice Daniela Kováře je v účetních záznamech vidět, jak klášter zmizel. „Město České Budějovice každý rok přispívalo dominikánům na jejich provoz, takže ve všech účetních knihách až do roku 1784 bychom na stejné stránce a ve stejné kapitole tuto položku našli, pak najednou zmizela. Zbyli jen piaristé, jediná řeholní instituce, která přežila josefinské reformy,“ říká.

Klášterní zahradu málem rozdělili na 9 částí

Na konci 18. století byla předmětem dražby i dominikánská zahrada na Piaristickém náměstí, která už v minulosti byla několikrát předmětem sporů mezi klášterem, správou sousedního solního skladu a majiteli přilehlých řadových domků v České ulici.

„Jakmile byl klášter zrušen a rozkřiklo se, že bude dražba zahrady, devět majitelů domků přiléhajících k zahradě po této možnosti skončilo. Dali nejvyšší nabídku a čistě formálně vyhráli, jenže se proti postavili piaristé, kteří klášter začali obývat, i správce sousedního solního skladu,“ vypráví Daniel Kovář.

Zahrada by totiž po tomto prodeji byla rozdělena na devět menších částí a každý majitel by ji užíval po svém. „Toho se báli piaristé, že by přímo z oken jejich školy bylo vidět do soukromých zahrad, a problém měl i solní správce, protože přes zahradu vedl jediný přístup v případě požáru. Po stavbě devíti plotů, případně dalších objektů by sklad o přístup přišel, takže dražba byla nakonec anulována a zahrada zůstala piaristům,“ doplňuje archivář.

Českobudějovickým dominikánům patřil i Sokolský ostrov. „Dnešní slepé rameno bylo původním korytem řeky Vltavy, takže pokud se dominikáni chtěli dostat na svůj ostrov, museli loďkou, případně po domluvě s mlynářem po lávce přes jez. V jednu dobu zamýšleli vybudovat vlastní mostek, ale to jim město kvůli bezpečnosti nedovolilo, aby se případný nepřítel nemohl dostat k městu, takže ono to nebylo jednoduché mít ostrov,“ připomíná Daniel Kovář.

Sokolský ostrov byl původně jen velká louka, dominikáni tu měli seník. V 16. století ho využívali budějovičtí ostrostřelci, kteří si tady zřídili střelnici. Ta je vidět i na dvou nejstarších vyobrazeních města.

V dražbě na konci 18. století ostrov koupil měšťan Mathias Schnarcher, který vlastnil v okolí města řadu dalších pozemků. Poté se ostrov dědil v jeho rodině, až jej na konci 19. století začali odkupovat Sokolové, což vedlo i k jeho dnešnímu názvu.

Vlivu josefinských reforem na historii Českých Budějovic se věnuje magazín Vltavín. Dále připomíná poklady rozhlasového archivu, tentokrát nahrávku Jiřího Andresky, který se zajímal o ornitologii, myslivost, rybářství, lesnictví a přírodu jižních Čech a pro budějovický rozhlas připravil neuvěřitelných tři tisíce příspěvků.

Spustit audio

Související