Buňky lidského plodu se v těhotenství přesouvají do matky, chodí tam na zkušenou, popisuje biolog pozoruhodný objev
Lidstvo se vyvíjí, ale jeho DNA prakticky ne. Jak se ukazuje, naše zkušenosti se do genetické informace nepropisují. Tvrdí to alespoň zoolog a evoluční biolog z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Jan Zrzavý. Podle něj nemají na kódy ve šroubovici lidské dědičnosti vliv ani prodělané choroby. A s domněnkou, že by v nás mohli zanechávat genetický otisk naši sexuální partneři, se v seriózní vědě také nesetkal.
Vědci přesto zjistili, že ženský organismus může obsahovat mužské buňky. „Ty se tam ale očividně nedostaly od nějakého partnera, nýbrž od syna – v době, kdy byl v děloze. V průběhu těhotenství si totiž organismus matky a plod navzájem vyměňují buňky. A může se to týkat i případů, kdy žena o těhotenství ani neví, protože potratila dříve, než si všimla,“ vysvětluje profesor Jan Zrzavý.
Na otázku, proč to tak příroda zařídila, odpovídá, že existují teorie, které říkají, že to není náhoda, že je to k něčemu dobré. „Buňky plodu chodí do matky na zkušenou, protože plod dosud nemá žádnou imunitu, zatímco matka ji má rozvinutější. Takže se tam buňky něčemu učí a pak se vracejí. Ale DNA matky ani plodu se tím nemění,“ uvádí.
O tom, jestli i buňky z chlapečka mohou být prospěšné matce, se zatím mnoho neví. „Ví se pouze, že kde je embryonálních buněk hodně, a nejde o to, zda jsou ze synka, nebo z dcerky, tam je menší riziko některých rakovin a podobně. Možná to tedy má funkci kmenových buněk, které matčin organismus omlazují,“ uvažuje Jan Zrzavý.
Čtěte také
Že je náš organismus plný cizích buněk, to je známá věc. „Dnes je moderní zkoumat mikrobiomy. Jsme plní buněk odjinud, dokonce i naše buňky jsou plné buněk. Už odnepaměti žijeme se symbiotickými bakteriemi, které slouží našim buňkám. To není zas tak překvapivé. Ale to, že v sobě máme buňky jiného člověka, to překvapivé je. To jsme donedávna netušili,“ připomíná biolog.
Lidský organismus je tedy podle něj jakási chiméra složená z buněk různého původu. Ale ani cizí buňky naši DNA neovlivňují. Dokonce ani onemocnění, která jsme prodělali kvůli parazitickým organismům, naši genetickou informaci nemodifikují. „DNA se mění jedině sama od sebe. Pod vlivem něčeho vnějšího jen zcela minimálně,“ konstatuje Jan Zrzavý.
Naše DNA se tedy sice nemění, ale doba ano. Jaká je budoucnost lidstva podle evolučního biologa? Jsme opravdu k něčemu naprogramovaní? A co s námi udělá umělá inteligence? Celý rozhovor s Janem Zrzavým si poslechněte online.
Související
-
I ten největší blbec má DNA sahající od Slunce až za Pluto, vysvětluje s úsměvem biolog
Když Johan Gregor Mendel poodhalil základy dědičnosti, ještě nevěděl nic o DNA. Ani o tom, jakými fascinujícími způsoby jsou jím objevená pravidla dědičnosti zajištěna.
-
Návrat tradiční rodiny by zajistilo zrušení důchodů, homosexuální sňatky s tím nesouvisí, říká vědec
Nejzajímavější ze všech zvířecích druhů je člověk. K tomu dospěli evoluční biologové, a proto se věnují zkoumání lidstva zoologickým metodami. Jedním z nich je Jan Zrzavý.
-
Vltava je cenná i tím, co je kolem ní, všímá si Václav Cílek, vědec, který dává věci do souvislostí
Víte, že Vltava kdysi tekla na druhou stranu? Podle geologů se tok původně sklápěl k Dunaji. To ale mluvíme o historii velmi vzdálené. Řece je totiž asi 20 milionů let.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
