Vltava je cenná i tím, co je kolem ní, všímá si Václav Cílek, vědec, který rád dává věci do souvislostí

„Já bych řekl, že cca jeden milion let, protože současná podoba toku vždy souvisí s jeho skalnatým údolím. A mimochodem, to skalnaté údolí středního Povltaví, o které se dělí jižní a střední Čechy, to je největší geologický profil vůbec v celé České republice. A už Emanuel Chalupný (významný český sociolog, právník a pedagog – pozn. redakce), který jel někdy na počátku dvacátého století na voru z Tábora do Prahy, upozorňoval na to, že největší skaliska u nás nejsou na Sněžce nebo v Českém Středohoří, ale že jsou na Vltavě,“ připomíná Václav Cílek.

Václav Cílek|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Dnes je profil Vltavy o něco zmenšený vodami Vltavské kaskády a to, o čem zpívá Vltava Bedřicha Smetany, už také z velké části není pravda. Podle Václava Cílka je ale stále co obdivovat. „Smetanu to napadlo ve Svatojánských proudech, a ty jsou pořád dost zachovalé,“ říká a popisuje řeku u osady Ztracenka jako krásný kus země, překvapivě málo známý. „Tam ty skalnaté výchozy dosahují výšky nějakých 180, ne-li 200 metrů. To je monumentální, velmi krásná krajina v srdci Čech.“

Václav Cílek Vltavu celou nikdy nesjel. Ani na voru, ani na kánoi. „Ono popravdě, z té lodi je to zábava tak první dvě, tři hodiny, potom už je to trochu nuda. Přehradní jezera jsou skvělá, večer velmi romantická, ale první rychlý člun vám ten dojem okamžitě zničí. Vltava je krásná, když je na ní člověk sám a je ticho,“ komentuje.

Čtěte také

Jeden strom vydá za pět klimatizačních jednotek, připomíná klimatolog Jan Pokorný

Co ale podle Václava Cílka dělá Vltavu Vltavou, je pás památek podél ní. „Albrechtice, Ševětín – kostelíky na starých cestách. Třeba když jdete ze Ševětína na Bukovsko, tak narazíte na nádherné kostelíky se středověkými freskami, to je zážitek skoro na celý život. Je tedy důležité brát v potaz celé pásmo kolem řeky, tak deset kilometrů na každou stranu,“ uvádí.

Vltava je jeho slovy pozoruhodná také takzvanou pravěkou turistikou. „To znamená, že můžete navštěvovat hradiště po hradišti. V jižních Čechách máte celou řadu mohyl, některé i těsně nad Vltavou, a to je doopravdy země zamyšlená, pravěk jižních Čech, velmi silná záležitost,“ nechává se unést vědec.

„A zároveň jižní Čechy za poslední čtyři tisíce let mají úzké vztahy k Podunají a k Alpám kvůli dovozu soli nebo mědi,“ dodává, „a to tady cítíte pořád. Jdete na Alšovku, říkáte si: Ano, jihočeská gotika, ale cítíte tam i ovlivnění tím Podunajím. A já si myslím, že je to proto, že když jste divoši, barbaři někde hluboko v lesích a je středověk, tak se vám těžko přijímá vysoká kultura, která přijde třeba z Byzance nebo z Itálie. Ale když se ta vysoká kultura trošku omele a zdomorodí v Podunají, tak ji už přijímáte mnohem snáz.“

Celý rozhovor s Václavem Cílkem o Vltavě, o tom, jak se rodí, jak žije a jak funguje řeka, i o tom, jestli klimatická změna vysuší koryta řek také u nás, si poslechněte online.